Je zcela v duchu zásady, kterou si tu vytkli – věnovat pozornost místním autorům.

Pan Josef Rohlíček je šlechtitel a rostlinolékař (snímek vlevo). A dobrý malíř mnoha žánrů. Krajinář, maluje i květinová zátiší a karikatury. Kreslí tužkou, pastely, maluje olejem. Dělá větší plátna, ale i miniatury. Na výstavě předvedl, jak je mu blízký, zejména u malých obrázků, impresionismus. Na plátnech krajinných míchá si nezvyklé barvy, které vytvářejí zvláštní příjemné nálady. Jeho portrétní karikatury, ať už spoluobčanů železnických či významných osobností národních i světových, vzbuzují úsměv. Svou věrností, ale i dobře vyváženou nadsázkou.

Paní Hana Bláhová objevila půvab malování až v důchodu. A náležitě mu propadla. Zkusila křídy, akvarely, tempery. Teprve později si nechala vysvětlit techniku olejomalby. Na výstavu dodala obrazy květinových zátiší (foto vpravo), ale i černobílé obrázky ze Železnice. Právě ty upoutaly svou jednoduchostí i nezvyklostí. Zajisté si lidé s potěšením prohlédnou své město trochu jinak.

Malířka uplatňuje svůj talent i při ilustraci železnické kroniky.
Jana Lidická pracuje s vizovickým těstem. Mouka, voda, ocet. A je levný sochařský materiál. Pak se modeluje, suší v troubě. Ano, pozor, jen suší, nikoli peče. Na závěr se ještě dílo přestříkne bezbarvým lakem, což je lepší než potírat omastkem. Figurky všeho druhu, jejich „sousoší“, nebo kombinace s dřevěným rámečkem.

Železničtí pojímají vernisáže v muzeu jako společenskou událost. Na výstavě si popovídají, okusí cukroví, usrknou ze skleničky. Ale hlavně objevují, kolik šikovných a zajímavých lidí žije okolo nás. A my vůbec nevíme, jak umí hezky malovat.

Mezi nedělní objevy patří vnučka pana Rohlíčka Štěpánka. Obstarala na výstavě muziku. Její klavír, ať se skladbami klasickými, či když hrála Ježka, byl skvělý.
Bohumír Procházka