Ale v letošním roce je s jeho jménem spojeno i 155. výročí úmrtí a 160. výročí dne, kdy byl v prosinci 1851 násilně odvezen do Brixenu.

Karel Havlíček Borovský se narodil v Borové u Přibyslavi (dnes Havlíčkova Borová) 21. října 1821 v rodině kupce Matěje Havlíčka, který se do Borové přistěhoval z rodné vesnice Velká Losenice (okres Žďár nad Sázavou), koupil dům, zřídil kupectví. V Borové začal Havlíček chodit do školy, další rok přešel do Jihlavy, aby se naučil německy, a od třetí třídy pak pokračoval v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), kam se Havlíčkova rodina přestěhovala, když otec koupil na náměstí dům a zřídil obchod.

V tomto domě je dnes umístěno muzeum. V Německém Brodě navštěvoval v letech 1832 – 1838 premonstrátské gymnázium. Odešel studovat filozofii do Prahy, vstoupil do semináře, ze kterého byl vyloučen. Po nějakou dobu byl vychovatelem (1843–4 například v Moskvě), pak se věnoval cele novinářské dráze a spisovatelství. Byl pohotovým a bystrým kritikem, satirikem, psal pro Českou Wčelu, řídil Pražské noviny a Českou Wčelu, vydával Národní noviny (1840 – 1850), které však byly brzo zastaveny. Místo nich v Kutné Hoře od jara 1850 začal vydávat časopis Slovan, který byl 14. srpna 1851 také zastaven. V Jedovnicích u Brna (okr. Brno – venkov) byl v roce 1900 postaven pomník Karlu Havlíčku Borovskému na paměť, že zde šest občanů odebíralo Havlíčkův Slovan!

Před 160 roky 16. prosince 1851 byl v Německém Brodě zatčen a převezen do Brixenu. Ze 16. na 17. prosince na cestě do Brixenu přenocovala eskorta v Jindřichově Hradci v hostinci U Zlaté husy. Pamětní deska to připomíná. Před 155 roky 29. července 1856 umírá na tuberkulózu v Praze. Jeho pohřeb se stal velkou manifestací. Na rakev položila trnovou korunu spisovatelka Božena Němcová. Pochován byl na Olšanském hřbitově. Pro mnoho generací se stal Borovský příkladem neohroženého novináře, vlastence, kritika, bojovníka za práva národa. Jeho jméno nese rodná obec a město, četná náměstí, ulice, sady, parky po celé zemi, pamětní desky, pomníky připomínající jeho život a dílo.

Z početného množství pomníků připomeňme krásnou sochu v Libáni, odhalenou roku 1909. S ní je spjata událost z počátku vzniku republiky. Cituji z publikace „100 let školy v Libáni 1897 – 1997“: „Přišel ale 28. říjen. Citace z kroniky: V úterý dne 28. října bylo veřejně oznámeno zřízení československého státu.

Všude nastal nebývalý jásot a nadšení. Veškeré odznaky bývalého Rakouska byly z budov odstraňovány. Na většině domů zavlály červenobílé prapory. Na oslavu nezapomenutelné události bylo na odpoledne svoláno slavnostní shromáždění městského zastupitelstva. Zde byl vyložen význam této památné chvíle, načež byl uspořádán průvod všemi ulicemi s hudbou v čele. Jelikož byl týž den výroční trh, shromáždilo se v Libáni velké množství lidí i z okolních obcí. U sochy Borovského před školní budovou se průvod zastavil. Zde byl složen hold neohroženému bojovníku za česká práva, tomuto mučedníku brixenskému, zničenému svého času vládou rakouskou. Potom se odebralo shromáždění na náměstí, kdež před radnicí promluvil zdejší advokát dr. Drbohlav o významu zřízení Československého státu… „(str. 17).

Z Jičínska připomenu také pomník od J. Říhy v Jičíně, odhalený v roce 1906, ale i Havlíčkovo přátelství s libuňským farářem, vlastencem, národním buditelem, spisovatelem Antonínem Markem (1785 – 1877).

Život a dílo Karla Havlíčka Borovského se staly zdrojem inspirace četným předním slovesným i výtvarným českým umělcům, mnoha lidem a čtenářům nezapomenutelným autorem mnoha satirických veršů a epigramů, rozsáhlých skladeb Tyrolské elegie (vycházející časopisecky od roku 1861 a knižně poprvé 1870), nebo Král Lávra (1870), Křest svatého Vladimíra (1876), Obrazy z Rus (1843 – 1846), Duch národních novin (1851), Epištoly kutnohorské (1851) aj.
Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě u příležitosti zmíněných výročí otevře v pátek 21. října letošního roku novou muzejní expozici věnovanou životu a dílu vysočinského rodáka Karla Havlíčka Borovského.
Josef Pavlík