Co přinesl letošek určený literatuře pro děti? Především pozvolný odklon od některých tradičních zvyklostí. „Přestal jsem do Sobotky jezdit. Festival se uzavřel do sebe, směřoval především ke studentům a to, co ho dělalo otevřeným nejširšímu publiku, divadla, zajímaví hosté, neobvyklé pořady, jakoby nebylo třeba,“ uvedl Petr Hudec, který zná Šrámkovu Sobotku několik desítek let.

Podobně mluvil i profesor Lepařova gymnázia v Jičíně Jan K. Čeliš. „Festival se vymanil ze svého stereotypu a s příchodem nových organizátorů a občanského sdružení SPLAV se stal osvobozeným a hlavně osvobozujícím.“

Pestrá dramaturgie měla skutečně letos co nabídnout nejen účastníkům seminářů. Šest divadelních představení často renomovaných souborů, koncerty v paletě od duchovní hudby v kostele sv. Maří Magdaleny, přes sestry Steinovy po Ester Kočičkovou a Lubomíra Nohavicu, díky počasí příjemná setkání s tvůrci na autorských čtení v zahradě Šrámkova domu, a bylo by toho daleko víc. Sobotečtí splatili dluh odhalením desky Milky Hrdličkové – Šrámkové, denně vycházel aktuální Splav, v legendárním a citlivě zrenovovaném Šolcově statku se uskutečnila výstava.

Vzhledem k tomu, že na většinu akcí nebylo třeba platit vstupné, nelze spočítat množství návštěvníků, ale stovky jich bezesporu byly.

A bylo o ně postaráno i vzhledem k občerstvení, informovanosti až po upozornění na telefonní čísla police či lékařů.

Kdo z milovníků kultury a příjemně prožitých dní nenavštívil Sobotku, může jen litovat