Ředitel muzea Miloslav Bařina slíbil: „My dnes zde nebudeme říkat vážná a učená slova vyčtená ze slovníků, abychom popsali umělecký život Vlastíka Mužíčka, protože je to Pačák a každý ho zná. Vlastimil Mužíček, který bydlí v Krkonošské ulici, vlastně ani nemůže být někým jiným než malířem, protože mu stačí vyběhnout na Husův kopec a již vidí nádherné panorama Krkonoš a Podkrkonoší.“

Vedle návštěvníků, mezi kterými bylo i hodně malířů ze Spolku podkrkonošských výtvarníků, přivítal Míla Bařina i maminku Vlastimila Mužíčka, která se přítomným svěřila: „Syn začal s malováním, spíše čmáráním už v mateřské školce. Později nejraději maloval karikatury dívek. Některé byly tak povedené a trefné, že jsme si s manželem říkali, že snad bude malířem. A ono se to tak skutečně stalo.“

Jiří Richter, který také rád maluje, přiblížil, jak se spřátelil s protagonistou výstavy a začal mu pomáhat v jeho dílně na rámování obrazů. „Byly to nejkrásnější doby mého života, kdy jsem zde absolvoval praktickou malířskou školu a poznal celou řadu umělců, kteří dílnu a ateliér navštěvovali. Byli mezi nimi i profesor Oplt, akademičtí malíři Josef Jíra, Vladimír Komárek, Václav Mejvald, Petr Kábrt, samozřejmě novopačtí malíři a mnoho dalších.“

Vystavené obrazy návštěvníky nadchly. Díla zahrnují široký rozsah námětů, od místní krajiny po obrazy ze zahraničních cest. Na schopnost zvládnout různé malířské styly autor výstavy upozorňuje: „Každý námět chce své, samotné malované místo napoví, jakým způsobem je nejlepší obraz namalovat,“ říká malíř k vystavovaným obrazům, a dodává:

„Tím, že jsem to všecko namaloval, chci ukázat to hezké, co jsem kde viděl.“ A lze říci, že se to Vlastimilu Mužíčkovi povedlo. V předminulém století byl při svých padesátinách básník Svatopluk Čech nazván velebným kmetem. To ovšem nelze říci o autorovi výstavy, který má při svých schopnostech a pracovitosti před sebou ještě skvělou budoucnost. Míla Pour