V den, kdy byla poslední slavná mše svatá na Loretě, po jejím skončení jsme se vydali od loretánské svatyně - pečlivě udržované obětavými jičínskými křesťany - jiným směrem. V den svátku svatých Andělů Strážných a před dvěma dny svátku svatých Archandělů Michaela, Gabriela a Vojevůdce Vojsk Nebeských - Rafaela - jsme se vydali směrem k lesům.

Lesní, celkem dobrá cesta se ale změnila v neproniknutelný zarostlýles, kde jsme si cestu probíjeli vlastními silami. Napadané klády přes sebe, větve, spletené maliní, vysoká polehlá tráva a před námi les a stále to samé - a po vytoužené kapli svatých Andělů Strážných ani potucha. Když jsme asi třikrát přešli takovouto tajgu, otevřel se nám nádherný pohled. Před námi, na vysokém kopci porostlém stromy se objevila vysoká, štíhlá kaple, zalitá sluncem.

Z posledních sil jsme se vydrápali do příkrého kopce a už jsme stáli před svatyní. Všichni se dostali nahoru bez újmy - i jedna odvážná rodina s kočárkem a dvěma malými dětmi. Snad je ti andělé nahoru vynesli!

Stanuli jsme v otevřených dveřích svatyně. Vysoká štíhlá kaple s freskou na hlavní stěně. Veliký, silný cherub s ohromnými perutěmi vede něžně za ruku kudrnaté děvčátko v modrých šatičkách. Z vrchu, ze dvou silných průhledných čtverců místo střechy - zářilo duhové slunce. Skupina Literácy v čele s panem properiusem Pospíšilem a všichni poutníci zpívali starodávné písně k svatým Andělům Strážným, hráli na bubínky, starodávné nástroje a pan properius, všestranný umělec, nám zahrál i na kost s dírkami, kterou měl zavěšenou na krku.

Nemohli jsme se nabažit té krásné, štíhlé svatyně, do které se skleněnou střechou linula barevná sluneční záře. Tolik krásných písní k Andělům Strážným!

Každá maminka by měla především naučit své dítě vzývat Anděla Strážného - třeba by pak nebylo tolik dětských neštěstí, únosů a vražd. Dlouho a dlouho zněly Zpěvy Andělské svatyní. Slunce a anděl - už značně omšelý - se dívali na tu hrstku poutníků, co překonala dole tu neproniknutelnou tajgu.
Poslední pohled na tu nádhernou, štíhlou kapli na kopci, zalitou sluncem - a obrátili jsme se k domovu. Zase jsme zapadali do trávy, zakopávali o pařízky, překračovali přes sebe navršené klády, až jsme konečně dorazili k lesní kamenité cestě a po ní pak k prvním domům. A když jsme se vraceli auty k Jičínu, zvonily právě zvony k modlitbě Anděl Páně. ⋌Marie Vlčková