Pan učitel Zdeněk Prchal přednesl slavnostní projev i historickou přednášku v jednom, kdy připomněl události, které vedly k vyhlášení samostatné Československé republiky, podrobně probral činnost T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika, pro pozorné posluchače zmapoval průběh onoho památného dne a uvedl mnoho zajímavostí, které charakterizovaly mladou republiku i její další vývoj. Přidal i vtipnou báseň E. Basse, která jako by byla napsána dnes, tak „seděla“ na tuto dobu. Zamyslel se také nad úpadkem znalosti naší historie a vlasteneckého cítění v dnešní době.
Ondra Duchoň a Barunka Faltová, zástupci lukaveckých dětí, přednesli verše J. V. Sládka, které chválí domov a povzbuzují národní hrdost. Přidal se pan Josef Festa; přednesl báseň a zazpíval píseň, kterou před 80 lety ve škole oslavovali 28. říjen. Pan Festa je totiž jen o dva roky mladší než samostatná republika, takže je mu 91 let, přesto jeho přednes byl nejen bezchybný, ale hlavně procítěný, opravdový. Uvedl také vzpomínky z dětství po 1. světové válce v nové republice a popsal osudy své maminky a tatínka, který v této válce bojoval a vrátil se z italské fronty. Setkání tak dostalo příjemný ráz sousedské besedy, kterou děti poslouchaly s otevřenou pusou.
Potom se celé shromáždění, kde byla třetina dětí, vydalo s lampióny k lukaveckému Pomníku padlých v 1. světové válce, kde uctilo jejich památku. Pan starosta David Hladík a představitelé obce položili věnec (stejný pak položili u Pomníku padlých v Dobši), všichni si společně zazpívali Masarykovu oblíbenou písničku Ach, synku, synku, a v pěkném podvečeru se rozešli s dobrým pocitem, že spolu se sousedy mají místo, kam patří – patří do svého domova, do Lukavce, patří do naší země a jsou na její historii hrdi.
⋌Ilona Menclová a Marie Nosková
