Je však dvojnásobnou radostí zpřístupnit zcela novou stálou expozici. V lomnickém muzeu to jsou lovecké trofeje z unikátní celoživotní sbírky Oldřicha Horáka, lesníka v. v. ze Žďáru u Kumburku, pocházející z celého světa. Kromě České republiky např. z Polska, z africké Namíbie, Aljašky, Mongolska, Rumunska, Kanady ad. Z vystavených kusů jmenujme alespoň různé druhy srnců, jelenů, daňků, muflonů, prasata divoká, dále siky japonské, losy americké či aljašské, buvolce stepní, antilopy skákavé, kudy velké, pakoně běloocasé atd.
Samostatnou kapitolu tvoří vystavené kůže z medvěda, lišky, prasete a jezevce, a kompletní vycpaná hlava zubra. Část prostor byla věnována instalaci stylizovaného dobově zařízeného loveckého pokoje s nábytkem z paroží, vykládanou a vyřezávanou truhlou a příborníkem se zvířecími motivy. Z obrazů jsou po stěnách rozvěšeny jednak Riedingerovy rytiny z 18. století se zvířecími anomáliemi a i portrét Oldřicha Horáka od místního výtvarníka Daniela Jiřičky – Geremuse.
Za účasti osmi desítek přátel myslivosti úvodním slovem akci zahájil jeden z největších znalců dané problematiky, pan Josef Tesař z Turnova. V kulturní části vystoupil lovecký kvartet „Trubači z Valdštejna“, v jehož podání nejprve zazněly slavnostní fanfáry na venkovním schodišti Hrubého domu, a poté přímo v expozici. Následovalo oficiální předání darovací listiny, kterou muzeum získává celou sbírkovou kolekci mimořádné hodnoty, čítající cca 900 kusů. Na závěr se posluchači dočkali malého překvapení v podobě hry na harmoniku a zpěvu hudebního skladatele a dirigenta pana Jaroslav Krčka, v jehož podání zaznělo několik písní s mysliveckou tematikou. Jak z daného počtu trofejí vyplývá, jedná se o největší prezentovanou sbírku v severovýchodních Čechách a minimálně jde, co do rozsahu, o čtvrté místo v celé republice - za zámkem Konopiště, Oborou u Hluboké nad Vltavou a Úsovem na Moravě.
Zcela novou stálou expozici návštěvníci najdou v nedávno rekonstruovaných půdních prostorách lomnického muzea na ploše téměř 200 metrů čtverečních. Za původních majitelů textilních průmyslníků Šlechtů zde byla pod členitým, osm metrů vysokým trámovým barokního typu barvírna a sušírna pláten a také ubytovna části zaměstnanců.
Do dnešní doby se dochovala pouze sušírna pláten ze začátku 19. století – jediná technická památka tohoto druhu v širokém regionu. Od 50. do 90. let 20. století zde měli půdní kóje nájemníci domu; v posledních dvou letech se zde uskutečnily čtyři krátkodobé výstavy obrazů a plastik. Prostory také po dobu rekonstrukce radnice sloužily jako obřadní síň. Náročná rekonstrukce probíhala postupně a s přestávkami plných dvanáct let a podílela se na ní s výraznou a rozhodující podporou města celá řada subjektů.
Tvůrci expozice doufají, že rozšíření naší instituce o výše uvedenou sbírku přiláká pozornost turistů směřujících do Lomnice nad Popelkou a stane se také vítaným příspěvkem k výuce a poznání myslivosti.
⋌Jan Drahoňovský
