Letos, obohaceni zkušenostmi a s novými nápady, se o něj pokusili žáci dalšího 9. ročníku. Předem s ním souhlasili a těšili se na své nové malé kamarády.

Úvodní seznámení proběhlo v první den školního roku (září 2008). Každý měl přiděleného prvňáčka, kterého přivítal a dovedl na jeho místo ve třídě. Vzhledem k silně emotivní atmosféře prvního školního dne a strachu z nového prostředí někteří prvňáčci ani nevzhlédli vzhůru, aby zjistili, komu že patří ruka, která je vede někam do útrob velké budovy školy.

Později – po pár dnech, když se rozkoukali, je jejich kamarádi z deváté třídy navštívili ve třídě, zhlédli část vyučovací hodiny, připomněli si sami své první kroky ve škole a uznali, že současné pomůcky a metody jsou daleko pestřejší, zajímavější a modernější.

Na oplátku byli prvňáčci pozváni do deváté třídy. Před Vánocemi v 1.třídě paní učitelka Košková připravila plejádu všech možných známých i neznámých zvyků, které se kdysi běžně v období adventu provozovaly. Vyzkoušeli si je všichni malí i velcí. Vzájemně se obdarovali dárečky a přáním k Novému roku.

Dokonce si i společně zatancovali. V dalších měsících se společně soutěžilo a hrálo a malí žáčci vždy ukázali svého bojového ducha a svým zápalem do hry dokázali nakazit své starší kamarády. Vyvrcholením byl předprázdninový víceboj v netradičních disciplínách – zápolila družstva složená z jednoho prvňáčka a jednoho deváťáka, jejich výkony se sčítaly pro vzájemné bodování. Nejlepší tři dvojice byly odměněny diplomem a čokoládovou medailí.

Školní rok se pomalu přiblížil ke svému konci a nastala doba loučení. Pro prvňáčky loučení s první třídou a velkými kamarády, pro deváťáky loučení se základní školou, kamarády prvňáčky a hlavně očekávání nového začátku – startu do života. Atmosféru plnou slz, dojetí, vřelých slov, roztřesených rodičů doplnilo krásné prostředí obřadní síně Městského úřadu v Libáni, projev starosty města a paní ředitelky.

Se všemi se rozloučili svými slovy i zástupci 9. třídy a dárečky pro štěstí od prvňáčků i jejich první projev před všemi dojal k slzám každého. Alespoň o trochu prodloužit tyto okamžiky bylo určitě snem všech přítomných, ale bohužel, jak se říká – „čas nezastavíš, ale vzpomínky zůstanou“. A tak je to asi správně.⋌Mgr. Marcela Králová, třídní učitelka 9. třídy

P. S.: Velký dík patří paní učitelce Koškové za organizaci soutěží a její vynikající nápady.