Zájemcům o sochu sv. Anežky České

Tuto službu jsem přijal s celým kolektivem nejenom jako příspěvek naší kultuře, ale také jako dobré a poučné téma pro naše žáky obdařené talentem tvořit v prostoru. Má osobní motivace je navíc opřena o slabost pro myslitele takového formátu jako jsou Petr Piťha a Jan Sokol, s nimiž jsem měl tu čest spolupracovat nejenom v době - když to bylo „in“.

Počátek realizace myšlenky je snad zřejmý z dopisu (je k nahlédnutí u tohoto článku na webu Jičínského deníku), kde jsem se pokusil zatáhnout do projektu všechny umělecké školy a sdělit důvody proč… Mýlil jsem se, protože jsem se domníval, že nevisím ve vzduchoprázdnu – asi visím.

Dnes jsou již zpracovány návrhy v hlíně v rámci klauzurních prací. Nastal tedy čas vybírat, připomínkovat a možná i korigovat jednotlivé návrhy. Tady skončila má pouť, protože nyní je nutné nalézt harmonii díla nejenom s vizí pana profesora Piťhy, ale také s realitou prostoru, který je k dispozici pro každého zájemce, tedy vás. V letošním roce dokážu zmobilizovat jenom tolik peněz, sil a dobrotivosti sponzorů, že vznikne maximálně sedm soch. Proto tímto dopisem zvu sedm zájemců, kteří kontaktovali buď mě nebo pana profesora. Považuji za ideově, organizačně a technologicky nutné se společně sejít. Setkání se uskuteční v úterý 25. ledna na naší škole v 09.30 hodin. Předpokládám, že u kávy pan profesor jako nositel vize vysvětlí, co chce a jakou má představu o celku. Následně se půjdeme podívat na návrhy, kde si poslechneme případnou obhajobu.

Odbornou stránku věci bude garantovat vedoucí sochařského oddělení školy, můj jmenovec akademický sochař Michal Moravec. Předpokládám, že vy nebo vámi vyslaní lidé budou mít prostorovou představu, kde by se sv. Anežka mohla instalovat. K dispozici budou varianty materiálu, dále pak klasická skulptura nebo reliéf či basreliéf, interiér i exteriér. Na místě bude sochař Moravec nejspíše chtít buď stanovení výšky skulptury nebo návštěvu místa, aby výšku určil. Protože jsem si vědom, že někteří jste prostředníky v dosavadním jednání, musím požádat o předání této pozvánky těm, kteří budou mít na starosti všechno související s instalací díla. Vím, že jsem šílenec, ale materiál na sochy mám přislíben od sponzorů, a na další náklady napíšu grant na Královéhradecký kraj. Proto sochy budou za symbolickou cenu nebo formou daru. V tomto ohledu je můj zřizovatel velkorysý. Dále jsem slíbil akademikům, že upozorním na skutečnost, že model provedený do hlíny není prostou zmenšeninou díla v kameni, je to trochu složitější.

Díla si můžete nafotit pro případnou prezentaci nebo modelování ve vlastním vybraném prostoru. Generální sponzor (ing. Pavel Barták, Ph.D.) následně zve k obědu, kde předpokládám bude prostor pro vyjasnění případných organizačních nebo uměleckých problémů. Prosím o respektování sděleného termínu a hodiny. Oslava výročí musí mít jednotnou vizi, a není proto možné žádné separátní jednání nebo výběr.

Pro organizaci dne ještě musím připomenout, že pan profesor bude jednat asi hodinu separátně o dalším díle, které se stalo námětem pro naši školu. Jmenovitě to bude učitelka naší školy ak. soch. Dagmar Štěpánková a předseda poradního sboru, místopředseda Svazu kameníků a kamenosochařů ČR a také velmi významný sponzor školy ing. Karel Dušek. Proto připravte sebe nebo vyslané zástupce na skutečnost, že času bude hrozivě málo.
Josef Moravec, ředitel SPŠK Hořice

Vážený pane řediteli, kolego,

s nedobrým pocitem laxního člena Asociace středních uměleckých škol obracím se na Vás osobním dopisem, který bych již v nadpisu mohl nazvat spíše prosbou, odvážněji pak výzvou. Syrový pohled na vzdělávací soustavu v naší zemi mě naplňuje podivnou směsicí pocitů, kterou špatně snáším, protože se cítím jako spoluviník, kterým také nepochybně jsem. Chytám se proto každé příležitosti, která skýtá naději, že přinesu do tohoto upadajícího a chudého prostředí něco ušlechtilého nebo alespoň ušlechtilejšího, třeba jen na chvilku.

Včera mě navštívil pan profesor Petr Piťha. Tento moudrý myslitel, se kterým jsem v minulosti cosi zajímavého odpracoval, se mnou debatoval asi dvě hodiny. Nabyl jsem dojmu, že mi v pravý čas předložil téma, kterým lze cosi užitečného udělat pro všechny složky vzdělání našich žáků a zároveň ochutnat trochu učitelské důstojnosti.

Pan profesor mě informoval o 800 výročí narození významné osobnosti Svaté Anežky České, které bude naše zem slavit v příštím roce. Již z jejího jména je jasné, že je to naše Česká osobnost a její význam pro naše dějiny a dějiny Evropy v nejobecnějším smyslu je mimořádný. Adjektivum svatá se jí dostalo ve dnech, kdy stála celá naše zem na náměstích a měnily se dějiny, proto naší generaci připadá živější a snad bližší než generacím jiným. Vynořila se do bouřlivých dnů zajímavým způsobem. Generace našich předků a střídání všelijakých režimů si odkaz její osobnosti kupodivu nepůjčovali, proto ji nalézáme v mimořádně čisté podobě, kdy není třeba pro pochopení jejího významu odstraňovat nánosy, které se občas „hodily“.

Naše žáky máme vychovávat mj. k evropanství. Když si však vezmete do rukou noviny tak naleznete „zápisky koňského handlíře“, kde se chlubíme kolik jsme utratili a získali, kolik jsme zaplatili, co nesmyslného jsme zavedli. S čím moudrým a pokorným jsme do tohoto společenství vstoupili – s účetní knihou, shozenou vládou a Entropou. Pan profesor se mnou nepřišel konzultovat své historické a teologické myšlenky, vědouc že jsem technokrat do poslední buňky těla a od zavirovaného počítače se liším toliko empatií k druhým. Jako vždy mě přesvědčil, že pro školu, která celé generace vzdělává umělce, kteří nám zprostředkovávají důležitá sdělení, může být takové téma zajímavé.

V dalším čase jsem měl příležitost ukázat, že i nejničemnější křesťan může být někdy užitečný. Zavázal jsem se, že téma Anežky České bude tématem klauzurních prací našich žáků. Nalezení financí pro realizaci sochy jsem odmávnul se slovy „no problem“, protože to byla první příležitost něco užitečného pronést. Pan profesor napsal krátkou publikaci, která srozumitelnějším jazykem popisuje život a význam této osobnosti. Tuto hodlám rozdat našim učitelům dějepisu, aby žáci měli možnost vstřebat a pochopit její úlohu a historický význam. Protože postavu Pontského Piláta nechápu jako jednoduše zápornou, požádal jsem pana profesora o jakousi formu semináře, kdy on sám jako autor knihy, dokončí proces rozumového a emociálního přijetí osobnosti Anežky České a to přímo s našimi žáky.

V další debatě jsem si vzpomněl na Vás ostatní, kteří se snaží na svých školách pracovat a nepochybně občas trpí. Pokukujeme po sobě přes důsledně ohraničené hranice krajů, které se začaly nelogicky označovat u kdejaké polní cesty v době, kdy tato označení mizela na hranicích našeho státu. Navrhnul jsem, pravda trochu furiantsky, že se pokusím vyzvat umělecké školy, vyjma rychlokvašek, ke stejnému počinu. Pan profesor uvítal, že je to dobrý nápad, protože téma Anežky České bude pro všechny a ona je nás všech. Jeho představa sice byla o soše, ale použití i jiných materiálů než je kámen znamená pro něj syntézu a pro mě koordinaci ostatních druhů umění. Je to příležitost darovat každý něco z hmoty, kterou jsem si zvolil jako prostředek své invence. Neustálená ikonografie této světice má všechny předpoklady k použití více druhů materiálů.

Dnes jsem se zastavil za svým radním, kterého jsem informoval o jednání a k čemu jsem se ve své kompetenci zavázal. Když se ukázalo, že nežádám peníze projevil se jako filozof, kterým nakonec je a konstatoval, že mám volné pole působnosti. Mé námitce, že to znamená, že budu pokřikovat přes hranice krajů se smál, ač půl hodiny před jednáním zastupitelstva není ke smíchu obvykle žádný důvod.

Jsem si vědom, že jako bytostný analytik a rutinér řízení jsem nikdy pro náš svaz nemohl nic užitečného udělat, proto jste jistě zaznamenali, že vysílám svoji paní zástupkyni, která Vám více rozumí. Není to omluva, ale vysvětlení, že je to i pro Vás a Vaše cíle lepší. Dnes Vám nabízím účast na něčem co může naše žáky zaujmout, oslovit a vzdělat. Je to příležitost prezentovat naše společenství, které pro větší mediální srozumitelnost nazýváme asociací před vzdělanou a kultivovanou veřejností. Odhalení sochy nebo i více soch významné osobnosti a ženy v naší historii se jistě neodehraje pouze v režii autora a poustevníka, což je emailová adresa pana profesora.

Zvažte prosím moji nabídku s tím, že jsem připraven hledat cesty pro každého, kdo se bude chtít účastnit tohoto zajímavého projektu. Na nejbližším jednání asociace bych chtěl mít jasno v tom, jestli půjdu do projektu sám nebo to bude projekt nás všech, naší asociace.

Se srdečným pozdravem
Josef Moravec, ředitel školy

Osm století uplynulo od doby, kdy na svět přišla jedna z našich nejvýznamnějších světic a česká patronka svatá Anežka. Dcera krále Přemysla Otakara I. se mohla stát ženou několika evropských panovníků, přesto svůj život raději zasvětila chudým a nemocným.

Zakladatelka Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou proslula milosrdenstvím a už její současníci ji pro její dobrotu označovali za svatou. Svatořečení se ale Anežka Přemyslovna dočkala až více než 700 let po své smrti, v listopadu 1989.

Již dlouho předtím se ale ocitla mezi tradičními českými zemskými patrony. Svatořečení také dlouho bránila skutečnost, že nebylo možné nalézt Anežčiny ostatky.

Ty se hledaly v rotundě sv. Kříže, v Anežském klášteře a naposledy loni v kostele sv. Haštala. Seriózních pramenů, které by vedly k určitému místu, je ale jako šafránu. „Archeologická obec si nemůže dovolit dobrodružné hledání bájných nálezů za peníze daňových poplatníků, při kterém jsou narušovány archeologické lokality,“ říká Jaroslav Podliska z Národního památkového ústavu.