Výstava je rozdělena do několika sekcí, a to Předpoklady vzniku, Založení galerie, Akviziční politika a spolupráce se sochařskou školou a Expozice.

V první sekci se dozvídáme o situaci na přelomu 19. a 20. století. Výstava moderních sochařských děl byla věcí naprosto výjimečnou, což souviselo se všeobecným stavem sochařství. V tomto čase Hořice v Podkrkonoší představovaly jedinečné sochařské středisko, reprezentované kamenicko-sochařskou školou, která neměla obdoby v celé tehdejší rakouské monarchii.

Druhá část je věnovaná samotnému založení galerie, o které se zasloužili osobnosti profesně spjaté s průmyslovým muzeem a kamenosochařskou školou. Za podpory města i okresu se jim podařilo získat souhlas císaře Františka Josefa I. a galerie mohla být slavnostně otevřena. Stalo se tak 2. prosince 1908.

S myšlenkou na založení stálé sbírky soch však koketoval odborný učitel Jan Kyselo již o dva roky dříve. Galerie nesla název Galerie plastik Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. a v jejím čele stál JUDr. Karel Kramář. Inventář obsahoval 63 soch a plastik uložené v budově sochařské školy a 4 exteriérové realizace v městském parku - Smetanových sadech.

Činnost galerie finančně podporovalo nejen město a Hořický okres, ale i liberecká Obchodní a živnostenská komora, zemské a státní subvence, Městská spořitelna i řada sponzorů. Zásadní byla spolupráce s kamenicko-sochařskou školou, která pomáhala získávat cenné exponáty, a mnoho let byla galerie provizorně umístěna i v prostorách školy. Bohužel prostory (3 sály v nově přistavěném druhém patře školy) neumožňovaly návštěvníkům dostatečně prezentovat vystavované umění.

Většina děl byla umístěna bezprostředně po obvodu místností - hosté tedy byli odsouzeni k víceméně "pouhému" čelnímu pohledu na exponát. U trojrozměrných exponátů je takové vystavování krajně nevhodné. Kuratorium se tedy otázkou vhodnější prezentace exponátů soustavně zabývalo. Šest let po otevření galerie byla myšlenka vlastní reprezentativní budovy posvěcena veřejnou soutěží na její návrh.

Vítězem se stal návrh architekta Otakara Novotného, bohužel události dalších dní a let znemožnilo jeho uskutečnění. Tak se nových prostor galerie i veřejnost dočkaly až v 70. letech minulého století dle návrhu Jindřicha Maliny.

V poslední části výstavy jsou umístěné miniatury exponátů, které jsou ve vlastnictví Galerie plastik. Zastoupena je zde řada známých jmen jako Josef Václav Myslbek, Quido Kocián, Ladislav Jan Kofránek, Ladislav Šaloun, Otakar Španiel, Josef Mauder a mnoho dalších. Sbírku plastik doplňuje i soubor olejomaleb, akvarelů, pastelů a grafik.

Galerie plastik se nachází na západním úbočí Gothardu. Otevřeno je zde od dubna do října každý den mimo pondělí od 9 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin. Od listopadu do března do galerie zajděte od úterý do pátku od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.

Kromě stálé expozice nazvané "České sochařství v 1. polovině 20. století", zde bude od 21. února do 15. března výstava s názvem "Ladislav Jan Kofránek - Sochař mezi tradicí a modernou". Na počest sta let Galerie Plastik byla vydána publikace Galerie plastik Hořice, kterou odborně zpracovala Jana Cermanová ve spolupráci s Tomášem Matesem.

Zdroje: www.horice.org/galerie
GALERIE PLASTIK HOŘICE, PhDr. Jana Cermanová, ISBN 978-80-254-2098-0, 2008
HOŘICE ODEDÁVNA DODNEŠKA, PhDr.Oldřiška Tomíčková, 2008