Začal sice v sedmi letech na housle, jako většinou kluci v těchto letech s hudebními nástroji začínali, ale v patnácti mu učarovala trumpeta, která se pro něho stala láskou na celý život. Když 13. března oslavil sedmdesátku, tak lze snadno spočítat, že rty na nátrubek tohoto nástroje již tiskne přes pětapadesát let.

Znám se s Milanem Sedláčkem již hodně dlouho, a tak vím o jeho velké lásce ke swingové muzice a také o jeho vynikající hře na trubku, se kterou prošel s hodně kapelami spoustu sálů, kde rozdával svojí hrou radost z muziky. Domnívám se, že výročí jeho sedmdesátých narozenin a pětapadesáti let s trumpetou jsou natolik význačná, že je určitě vhodné krátce seznámit naše čtenáře s jeho hudební kariérou.

„I když mně rodiče koupili housle nové, když v zimě při cestě z hraní jsem použil 'futrál' s houslemi jako sáňky a moje 'stradivárky' nepřežily, stále jsem věděl, že housle nejsou pro mne to pravé ořechové,“ zavzpomínal na svá dětská hudební léta Milan Sedláček. „S trubkou jsem se seznámil v roce 1955, kdy jsem troubil u hasičů na polnici signály. Tento hudební nástroj se mi zalíbil natolik, že jsem se okamžitě pro něj rozhodl. Když mně rodiče vytoužený nástroj zakoupili, nastoupil jsem s ním do učení ke kapelníkovi Jindřichu Hrnčířovi, později jsem si koupil knižní německou školu hry na trubku a stal jsem se samoukem,“ vzpomíná na své začátky s trumpetou dnešní sedmdesátník.

Začátky

S kapelou začal hrát Milan Sedláček na novopackém gymnáziu, respektive tehdejší jedenáctiletce. Po maturitě nastoupil k hudbě do vojenského přijímače v Podolinci u Popradu a projezdil s tamní vojenskou kapelou všechna zimní střediska v Tatrách. Později se kapela přemístila do Brna, kde bělohradský trumpetista zůstal i po tom, co svlékl vojenské sukno. Začal hrát v oblíbeném hudebním tělesu AB, které pod taktovkou Antonína Blažka uvádělo všechny skladby tehdy velmi populárního rádia Luxembourg, jemuž tehdy strana a vláda moc nefandila.

Po roce působení přešel do brněnského rozhlasového souboru, což byla v té době nejlepší brněnská kapela. S tímto orchestrem hrál až do roku 1964, kdy se kapela rozešla. Milana Sedláčka čekalo založení rodiny, a tak se vrátil do rodného hnízda. Hrál s různými kapelami v okolních městech, založil i vlastní dechovku ve folklórním tanečním souboru Hořeňák, se kterým procestoval kus světa. V té době byl Milan Sedláček s trumpetou na výsluní a dostal dokonce nabídku do orchestru Gustava Broma. Toto atraktivní angažmá byl nucen z rodinných důvodů odřeknout.

Následně ale přijal nabídku do hradeckého Big Bandu, který po přesídlení do nově postaveného Aldisu připojil ke svému názvu i jméno tohoto hradeckého význačného společenského centra. S touto špičkovou kapelou získal v letech 1994 a 1995 ocenění za nejlepší souborovou hru na Českém festivalu amatérských Big Bandů.

Po téměř dvaceti letech, které se svojí trumpetou strávil Milan Sedláček v orchestru Big Band Aldis, založil si svoji kapelu Evergreen Swing Band, která často užívá zkratku ESB. Kapela je složená z výborných hudebníků bydlících ve značných vzdálenostech od Bělohradu, a tak, jak sám říká kapelník, při jejich občanských povoláních a dojíždění není snadné sladit zkoušky a vystoupení v nabitém kalendáři. „Vystupovali jsme často v golfovém klubu v Semilech, na lázeňských koncertech v Poděbradech či v Bělohradě, hráli jsme i při světovém poháru ve Špindlerově Mlýně v hotelu Windsdor a také na Silvestra v hotelu Energetik v Peci pod Sněžkou,“ svěřil se Milan Sedláček.

Vzpomínky

Na svoji hudební kariéru má Milan Sedláček i nepřebernou řadu zajímavých vzpomínek. „Hrál jsem všude, kromě cirkusu a zaoceánské lodi. To se podařilo Laďovi Kerndlovi, jehož prvého vystoupení na veřejnosti v Brně jako patnáctiletého zpěváka jsem byl svědkem. Na trubku jsem hrál jazz, swing, ale i vážnou hudbu nebo dechovku či folklor. Působil jsem i v divadelním souboru v muzikálu Divotvorný hrnec, ale také v rozhlase, televizi, samozřejmě i na zábavách, ale i pohřbech či v tanečních.“

I ve své sedmdesátce je bělohradský trumpetista stále svěží. Ve svém domě obklopen hudebními nástroji a notovými papíry upravuje skladby, aranžmá a rozepisuje noty. Svému velkému koníčku, hudbě a trubce, se kterou strávil přes 55 let, se stále věnuje s láskou a naplno. Je to jeho život.⋌Míla Pour