A po dobu cca tří hodin se několik desítek posluchačů mohlo zasnít a nechat se unést diapozitivy i vyprávěním.

Vojta Hlásný, ač mu bylo právě dvacet let, je nejmladším cestovatelem, který se objevil např. na Cestovatelském festivalu v Praze-Ládví, kde sklidil snad největší potlesk posluchačů. (Mimochodem, letošní ročník začíná již 20. března. Jeho mládí má např. tu výhodu, že nemůže porovnávat současnost se společností před rokem ´89).

A právě současná politická, ale i hospodářská situace ve Venezuele se tomu našemu předlistopadovému období v některých věcech podobá. Absolutní vládce a prezident v jedné osobě Hugo Chávez právě hlásal z televize svůj socialismus 21. století, který spočívá ve zbavení moci parlamentu, rozšíření svých prezidentských pravomocí a znárodněním sakum pikum všeho.

Hlavně pak ropných společností. Obyvatelstvo má na druhé straně pravděpodobně zcela nejlevnější benzín na planetě, a to za necelý jeden bolívar plnou nádrž. Přepočet? Za dolar v bance dostanete něco přes dva bolívary, v sousední zemi celých šest za 1 US dolar. Elektrický proud je zdarma (srovnání s Kubou). Ovšem toto plýtvání je vykoupeno vším ostatním, a nejen dvakrát dražším zbožím, ale nestabilitou, kriminalitou - 114 000 vražd za deset let.

Občané Venezuely by si zasloužili lepší zřízení, nezbývá doufat, že všichni ti Saddámové, „Čaučeskové“ nevydrží ve své funkci věky. Nejsem ale optimista v tom, že po smrti Cháveze bude v zemi nastolena hned druhý den demokracie.

Ale k příjemnějšímu - cestování. Vojta se nevydává zrovna do běžných destinací, kam my obyčejní smrtelníci máme každoročně namířeno. Ba naopak. Jednou to byl Írán, pak Vladivostok, Afrika a loni zmíněná Amerika. I podle jiných cestovatelů ona oblast Kolumbie, Venezuely a Ecuadoru je dosti riziková a místní lapkové snad každého cestovatele o něco okradli. Vzpomínám, že krádeži se neubránil ani šéf Cestovatelského festivalu Karel Wolf. Tomu v autobuse lapka ze zavřeného batohu ukradl mobil…

Vojta plánoval cestu motorkou, nebýt zkorumpovaných venezuelských úředníků, celníků, až na samý jih kontinentu. Motorka totiž byla na dosah v celním skladu, ale kdekdo chtěl úplatek, a tak ho kromě mnohatýdenního čekání stála jeho dvěstěpadesátka ČZ možná víc než když ji před lety koupil novou.

Přesto zážitky převážily. Jako fanda všeho, co jezdí na dvou kolech (vlastně celý pořad o cestování byl zaměřen na motorky) za čtyři měsíce v Latinské Americe pobýval v džungli, procházel se v několika hlavních městech, překročil v Ekvádoru rovník, často přenocoval u prostých slušných lidí, kterých je naštěstí na této zemi většina. Domů si pak přivezl víc než jen motorku. Jako fanda našel továrnu, kde se v minulosti vyráběly v licenci naše čezety, a tak našel, koupil a odvezl domů spoustu náhradních dílů.

Nebezpečí je v těchto zemích relativně velké, okradli ho ve Venezuele nejméně dvakrát sami policisté. Opačně je tomu v Kolumbii, tam jsou policajti na svém místě. Každý má své rozpoznávací číslo, už tím se případná korupce zcela minimalizuje.

V zemích, kudy projížděl, o něm - hlavně na venkově – všude věděli. Vojta tomu malému zázraku, že mu na krk nikdo nešáh', přisuzuje i to, že je příslušníkem malého českého, částečně bezvýznamného národa, který tu a tam postavil cukrovar, vyrobil a dovezl revolvery, které fungují dle slov jednoho policisty stále dobře; jiného Čecha znají coby brankáře, a hlavně se náš stát nemorduje moc do světové politiky. To je jedna z mála výhod (jak říkal pan Werich) „malého českého člověka…“

Vystupování Vojty je přesvědčivé, spontánní, bezprostřední. V některých oblastech dokonce fundované. Samozřejmě se zaměřením na jednostopá vozidla. A ač nenavštívil např. Stolové hory (na motorce by tam nevyjel…), pořad v žádném okamžiku nenudil.

Myslím, že lidé odcházeli z pořadu spokojeni těšíce se třeba již 10. března na další pořad o cestování, tentokrát o Indii. Za vstupné 30 korun, což návštěvníci kvitovali s povděkem, si tak o pár hodin zkrátili letošní dlouhou zimu. Ti, co nebyli dnes, mohou přijít třeba příště.

Na webových stránkách www.belohrad.cz se dozvíme vždy aktuální přehled kultury na příslušný měsíc.

Škoda, že u nás v Nové Pace není například informační centrum, kde by se všechny termíny, tipy a informace sbíhaly a lidem na vědomost dávaly. Těch deset kilometrů však není tak daleko, abychom se příště do lázní za kulturou opět nevydali. Miloš Somol, Nová Paka