Socha sv. Anežky České našla zázemí v Lázních Bělohradě

Za přítomnosti pozvaných hostí a veřejnosti posvětil Mons. Josef Kajnek v neděli odpoledne v parku v Lázeňské ulici sochu sv. Anežky České.

Úvodní řeč přednesl profesor Petr Piťha, který stál u zrodu projektu, věnovaného 800. výročí narození sv. Anežky. Jeho myšlenku si vzalo za své ministerstvo kultury, které vypsalo grant. Zhotovení jedenácti plastik pak bylo svěřeno frekventantům a absolventům hořické kamenické školy.

Její ředitel Josef Moravec při odhalení v pořadí již páté sochy sv. Anežky, která nyní krášlí Bělohrad, představil tvůrce. Autorkou návrhu je absolventka Eva Procházková, dílo z bělohradského pískovce vysekali student třetího ročníku Martin Gallas a druhák Josef Knap. Vše za odborného dohledu profesorky Dagmar Štěpánkové.

Slavnostnímu aktu byla přítomná doktorka Milena Černá z Nadace dobré vůle Olgy Havlové. Pozvána byla i Livie Klausová, ta se kvůli zaneprázdnění starostovi Pavlu Šubrovi písemně omluvila. Její dopis najdete zde:

Pro vytíženost nemohl přijet ani pozvaný Mons. Dominik Duka.

Odhalení doprovázela hudbou Skautská dechovka Hradec Králové.

Pískovec na sochu i podstavec věnoval majitel bělohradského lomu Javorka František Žoček.

„Z bělohradského pískovce zatím u nás žádná plastika není a měl jsem zkrátka pocit, že si to město rozhodně zaslouží,” říká absolvent hořické kamenické školy F. Žoček.

Vysvětluje nám, že sochaři raději využívají klasické hořické pískovce, které jsou snadněji opracovatelné. Bělohradský je tvrdý, má v sobě spoustu železa a tím je unikátní. Vznikal v druhohorách. Železo, které překrystalizovalo v třetihorách, je důvodem tvrdosti a zajímavé barevnosti kamene, která je prý v rámci zemí Evropské unie naprosto jedinečná. Kysličník železa v rámci vulkanické činnosti protekl žlutým sedimentem a vytvořil unikátní růžovou kresbu.

Spolupráce v rámci projektu sv. Anežky mezi majitelem lomu a hořickou školou se zrodila poté, co Františka Žočka oslovil ředitel zařízení Josef Moravec. „Vznikne celkem jedenáct soch a na dvě z nich jsem věnoval materiál. Jedna bude u nás doma v Bělohradě, druhá v Heřmanicích u Chrudimi. Ta bude odhalena v příštím roce. Je to pro mě srdeční záležitost, radost,” tvrdí dárce pískovce.

Oslovili jsme i jednoho z kameníků, který se podílel na vytvoření nádherného bělohradského skvostu.

Josef Knap, budoucí restaurátor kamene, popisuje: „Nejdřív pan ředitel hledal mezi studenty, kdo by mohl sochu vysekat. Můj kamarád Martin Gallas, na kterého je opravdu spolehnutí, má praxi a je velice šikovný, zakázku získal. Já s ním kamarádím, a tak jsem mu nabídl, že když bude potřebovat pomoc, jsem mu k dispozici. Tak se všechno seběhlo.” Pepa se svěřuje, že to nebyla žádná hračka. „Sekali jsme každé odpoledne po škole. Kámen už jsme měli osekaný nahrubo a naznačeny orientační body. Pískovec byl skutečně velice tvrdý, takže nás opravdu bolely ruce. Je i nepředvídatelný, nikdy nevíte, co udělá. My jsme zvyklí na kámen z Podhorního Újezda a ten se chová úplně jinak. Co nás ještě tlačilo, tak to byl čas. Problémem bylo i světlo. Večer se už stmívá, takže jsme v závěru sekali pod osvětleným přístřeškem,” přibližuje nám zrod Anežky skromný a pracovitý mladík.

Přiznává, že na tvorbě plastiky se ještě nikdy nepodílel. „Sekal jsme maximálně ty svoje králíky, tohle je moje první velké dílo, kde jsem vytvářel obliny a spodní část sochy,” přiznává Pepa s tím, že prý získal zkušenosti k nezaplacení.„Kdoví, jestli se někdy na něčem podobném budu podílet. Bylo to náročné, ale krásné,” konstatuje hořický student, který pochází z nedalekých Úbislavic. Kamenictví si zvolil proto, že chtěl dělat nějaké řemeslo, které je méně obvyklé. Nelákalo ho nic technického, vybral si obor restaurátor kamene, a těší se, že bude vytvářet pěknou řemeslnou práci.