Dílo vytvořil akademický sochař Ant. Myslivec z Hořic. Bylo to velmi pěkné a poměrně mohutné dílo vysoké přes 3 metry. Jen plastika ukřižovaného Krista na kříži stojící na mohutném soklu měřila 1,75 m. Tento kříž tenkrát nahradil původní dřevěný postavený v r. 1792. Do těchto míst směřovaly i průvody o svátku Božího těla, kde bylo vždy jedno ze čtyř zastavení.

V r.1920 byl kříž opraven na náklady paní Růženy Bělinové na přímluvu jejího otce Františka Ječného.

Kříž přečkal bez pohromy prusko - rakouské války, obě světové války, dokonce celou dobu totality, až po r. 1990 byl neznámými vandaly povalen, mezi stromy zůstalo jen torzo podstavce a v trávě shozený a rozlomený kříž s Kristem.

Bohužel po řadu let si nikdo ani tohoto pozůstatku památky nevšímal, poničená plastika zarůstala trním a hložím a nakonec i torzo kříže s tělem Ukřižovaného bylo z místa po r. 2000 ukradeno a odvezeno novodobými vykradači památek. Zůstal jen smutný pohled na nakloněný podstavec, jejž obrůstal jako symbol mohutný keř trnité šípkové růže a další hloží. Zarostlé zbytky kříže vyhlížely smutně do krajiny, jako by hledaly svého novodobého zachránce. Však také Muzejní noviny č. 16 z r. 1999, které věnovaly památkám Běchar svou pozornost a ze kterých jsem čerpal i výše uvedené historické údaje, píší jako závěrečnou prosbu pro tento kříž … „najde se novodobý mecenáš, který plastice pomůže vrátit její důstojnost?“ A ten se po deseti letech našel.

V září r. 2008 při slavnostech 300 let postavení kostela sv. Vojtěcha v Běcharech, kdy byl obnoven zásluhou pana Antonína Erbena ze Židovic tzv. „dolení“ dřevěný kříž při cestě do Židovic, vznikla myšlenka obnovit i tento „hoření“ kříž. Tentokrát od myšlenky k činu nebylo daleko a ještě na podzim toho roku se realizace opět ujal ochotný pan Erben. Vstoupil do jednání se starostou obce Běchary o finančním zajištění a pomoci při realizaci tohoto díla, a nutno ocenit, že jednání se starostou panem ing. Škodou byla úspěšná; obec se tak jako před více než 120 lety k celé akci postavila velmi vstřícně.

Nejprve bylo nutno najít sochaře, který vyhotoví novou plastiku tak, aby mohla být zasazena do stávajícího podstavce, který bylo potřeba vyrovnat. I to se panu Erbenovi podařilo a díla se ujal kamenický mistr Jindřich Novák z Městce Králové. Otázkou bylo, zda kříž obnovit i s plastikou Krista, či nechat prostý. Vzhledem ke stále trvající chamtivosti zlodějů po pískovcových plastikách ve volné krajině bylo rozhodnuto na kříž již neumístit tělo Krista, ale ponechat jen prostý kříž ozdobený trnovou korunou.

Na jaře r. 2009 bylo provedeno vyčištění celého okolí této památky, odstranění křovin a náletů, prořezání starých hrušní, vyčištění plochy a původních kamenných schodů ke kříži a drobné terénní úpravy (původní stav na dolních snímcích). V srpnu mistr sochař Novák opravil a vyrovnal stávající podstavec, obnovil schody; v září r. 2009 k běcharskému posvícení bylo vše hotovo a celé okolí přírodně upraveno. Skoro se nechce věřit, že od vzniku myšlenky k hotovému dílu uplynul jen rok. Pro nedostatek a skloubení volného času všech zúčastněných a zainteresovaných osob na obnově této staleté památky nebylo provedeno její vysvěcení plánované v r. 2009. Vlastní vysvěcení této drobné sakrální památky bylo tedy realizováno při příležitosti posvícení nyní v září 2010.

V sobotu 25. září po odpolední posvícenské mši sv. v místním kostele sv. Vojtěcha se účastníci svěcení sešli u „hořeního“ kříže, aby vzpomenuli našich předchůdců, kteří jej ke cti a slávě postavili, a poděkovali těm, kteří se o jeho znovuvybudování zasloužili. Za přítomnosti starosty obce Jana Škody, iniciativního pana Erbena a mnoha dalších účastníků z řad místních občanů i přespolních vysvětil nově postavený kříž kněz P. Mgr. Jan Novotný z Kopidlna.

Při slavnosti zazněly i písně a recitace žáků běcharské školy, které nacvičila obětavá paní ředitelka zdejší školy Jana Vávrová. Jejich vystoupení tak velmi hezky oživilo tuto mimořádnou událost a dokázalo, že žáci s vedením zdejší školy se umí k místním slavnostem postavit vždy čelem a podpořit je svou kulturní aktivitou.

Na závěr se nesl krajinou krásný sólový zpěv písně Kde domov můj včetně málo známé a ojediněle zpívané i druhé sloky v podání slečny zpěvačky Květoslavy Rudové z Oseka. Přestože silný vítr odnášel rychle slova i melodii písně do okolní krajiny, řada přítomných se ráda ke zpěvu přidala a mnohé oko dojetím nezůstalo suché.

A nakonec samozřejmě patří poděkování obci Běchary, která znovuobnovení kříže v celém rozsahu financovala, zajistila vyčištění a zvelebení tohoto místa, a panu Antonínu Erbenovi ze Židovic, který vše zajistil organizačně a zasloužil se tak již podruhé o zachování drobných historických památek v této části jičínské krajiny.⋌Vladimír Turek