Téměř čtyři tisíce lidí si našlo v pátek 16. listopadu večer cestu do pardubické ČEZ Areny, kde populární kapela Olympic slavila půl století své existence! Na výročním koncertu navíc Jandu a spol. doprovázel Český národní symfonický orchestr.
Ahoj, Pardubice!
„Ahoj, Pardubice," uvítal Petr Janda natěšené publikum. Vzápětí zmínil, že v této hokejové hale poprvé s Olympikem zahrál 13. listopadu 1964, tedy téměř na den přesně před osmačtyřiceti lety!
Pak již nic nebránilo tomu, aby se arénou rozezněly staré dobré pecky. Vše odstartoval Vlak, co nikde nestaví. Následně došlo pochopitelně také na Osmý den, Otázky, Dávno, Okno mé lásky, Želvu či v neposlední řadě třeba na Blížence či Dynamit.
„Před touto koncertní šňůrou jsme přemýšleli, jaké písničky bychom do repertoáru měli zařadit. A hlavně kolik. Došli jsme k číslu 450… Nakonec jsme to, bohužel, museli zredukovat na třicet," uvedl z pódia Petr Janda.
Publikum zpívalo
Naprostá většina lidí si zpívala či minimálně broukala všechny písničky, které v pátek v aréně zazněly. Šou umocňoval i jeden z doprovodných houslových virtuosů, který ke všeobecnému veselí svými gesty a pohyby ukázkově prožíval všechny písně.
Po více než dvou hodinách koncertování přišel čas rozloučení. Třikrát byl Olympic vytleskán zpět na pódium, a tak se lidé dočkali i přídavků v podobě zřejmě největších hitovek kapely. Jasná zpráva a Slzy tvý mámy bylo to, co do té doby chybělo. „Vám se evidentně nechce domů," volal Janda na rozvášněné a již dlouhou dobu stojící publikum. „To byl hezkej večírek, co?," dodal spokojeně zpěvák, který před půl rokem oslavil sedmdesátku!
Arénou tak zazněly nejslavnější písně Olympiku za posledních 50 let. I když… Některým nespokojencům možná chyběly další hvězdné songy jako Ulice, Já, Ty slzy dávno vpila tráva či Únos…
