Jaroslav Svěcený si s moderátory pořadu Ladou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou povídal o své cestě za hudbou i o festivalu Smiřické svátky hudby, které v tomto východočeském městečku uspořádal letos již po desáté.

Ze Smiřických svátků hudby se vám podařilo vytvořit krásnou tradici, která se může pochlubit vyprodanými koncerty. Možná je to tím, že festival má velmi zajímavou, netradiční dramaturgii.
Myslím si, že prezentace klasické hudby dnes potřebuje především nápady, aby přilákala co nejširší publikum.  Klasická hudba se v naší společnosti octla kdesi na chvostu zájmu ze strany státu. Přitom by měla být součástí našeho života, měli bychom si ji pěstovat.  Všichni potřebujeme kvalitní kulturní zážitky, potřebujeme se civilizovat…  Není třeba mentorovat, ale přicházet s nápady,  nečekat, že se někdo postará. Všimněte si, že o klasické hudbě se ve zpravodajských relacích mluví stále méně a méně. Dneska nás média a vůbec svět kolem nás zahlcuje především negativními informacemi, které z nás vesměs dělají depresivní tvory. A my přece nechceme být depresivními tvory! Krásná hudba – to je přece terapie.

Festival Smiřické svátky hudby vrcholí vždy o velikonočních svátcích. Máte vůbec čas užít si tyto jarní svátky tradičně, 
s koledou a pomlázkou?
Díky Smiřickým svátkům hudby jsou pro mě už řadu let Velikonoce neobyčejné. Když jsem v Kapli Zjevení Páně ve Smiřicích, tak si ty Velikonoce užívám opravdu neuvěřitelně. Je to geniální prostor. Smiřice se díky festivalu staly místem setkávání. Já se tam potkávám se svými bývalými spolužáky, přijedou třeba  lidi z Pacova,  z Pelhřimovska, 
z Plzně na otočku na koncert, což je naprosto neskutečné. Je to místo, které dává lidem  pocit zapomnění na každodenní tvrdou realitu a pocit, že se setkávají s dobrými lidmi. Tam dýchá  pozitivní energie, takže já si velikonoční svátky užívám ve Smiřicích.  I s koledou – v orchestrech přece hrají i dámy.

Jak často se dnes dostanete do svého rodného Hradce, za maminkou?
Hradec je  pro mě vždycky svátek. Vidíme se v poslední době málo, je to dáno tím, že  hodně cestuji, takže když přijedu do Hradce, tak jsme rádi, že se aspoň na chvíli vidíme. Někdy jezdím do Hradce vyloženě na otočku. A někdy se všichni vidíme na Sázavě, kde máme chatu.

Velmi známý je váš projekt Vivaldianno, který nádherně spojuje klasickou hudbu s rockem a mnoha dalšími zdánlivě nesourodými prvky. Konzervativní hudebníci jsou z toho možná 
v rozpacích.
Znám řadu lidí, kteří mě za to odsuzují celý život, ale mně to vůbec nevadí. Lidi, kteří jsou konzervativní, a v některých případech si můžu dovolit i slovo zkostnatělí, ty nezměníte. Přijde nová generace, ta už přemýšlí jinak. Pokud to nebudeme dělat trochu jinak, než před sto lety, tak klasika prostě vyšumí. To si ještě někteří lidé v naší branži, bohužel, neuvědomili.  Venku je to úplně normální. Já se snažím v životě najít to dobré, a pokud bych nedělal popularizaci klasické hudby, tak za chvilku bych se také dočkal toho, že na moje klasické koncerty nikdo nebude chodit.  Já znám hodně velkých umělců, kteří v tuto chvíli nemají možnost koncertovat. Nekoncertují, protože na ně nikdo nepřijde. To je strašně jednoduché a tady se musí přemýšlet jako v každém jiném oboru. Já mám to štěstí, a strašně za to děkuji všem, co mi v tom pomáhají 
a pomáhali, že můžu dělat obor, který mě baví a ještě jsem schopen se tím oborem uživit. To je paráda.

Který autor je vašemu srdci nejbližší?
Jsem hodně všestranný člověk, takže se rozhodně nezabývám jenom jedním stylovým obdobím. Miluji baroko, právě proto, že baroko je 
v podstatě obor a oblast a časové pásmo, které funguje jako propagace klasické hudby pro lidi, kteří teprve svoji cestu ke klasice hledají. Pak Antonio Vivaldi – to byla vlastně populární hudba tehdejší doby. A samozřejmě  Bach.  Petr Janda, který taky kdysi hrál na housle,  mi kdysi řekl geniální větu: Bach byl vlastně první rocker, který na rozdíl od nás navíc vůbec nepotřeboval bicí. To se mi strašně líbilo. Bach má opravdu geniální rytmus a perfektně vede basy. Na bachovskou partituru se člověk podívá a říká si – Ten pán byl opravdu génius. Je neuvěřitelné, co vymyslel.