Povídání známého redaktora, kulturního publicisty, scénáristy a moderátora Iva Šmoldase doplnil svými písničkami Pepa Štross.

Šmoldas sypal své životní příběhy z rukávu. Posluchače v sále si získal na svoji stranu hned v úvodu, kdy prozradil, že než vyrazil do Nové Paky, snažil se poučit o dějinách města a tato místa ho naprosto okouzlila. „Docela krátký odstaveček o Nové Pace na wikipedii sestává z výčtu katastrof. Začalo to tím, že přišel do kostela nový farář a potom se už střídaly požáry a morové epidemie. Pochopil jsem, že já, jako starý pechoun, vlastně přicházím domů," potěšil zprávou místní.

„Že mám pech, to se mi potvrdilo, neboť předevčírem, když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že mám nepořádek v hubě," začal vyprávět o svých problémech se zuby a zamrzlou šaltrpákou. „Tak jsem si řekl, jak vlastně já z těch jižních Čech docouvám do Nové Paky? Budu vypadat jako nějaký pako," líčil publiku svoji cestu na vystoupení. Poté rozebral návštěvu letiště v Ostravě – Mošnově. „Nechali mě přespat jako jediného nemuslima v lázních Klinkovicích. Ráno jsem sedl do auta a tam na mě zablikalo nelítostné oko a já si uvědomil, že budu muset potlačit svoji lakotu a dojet k pumpě. To já nerad dělám, protože mě to hrozně deprimuje, to počítadlo. Já vůbec nechápu, že ta ropa něco stojí," a pustil se do ropné problematiky.

Přiznal, že nemá rád cestování do zahraničí, že je takový zápecák. Popsal svoji cestu do Husince a přitom si kladl otázky, proč, když existují rodáci, neexistují umrláci.

Jeho inteligentní humor vyvolával u posluchačů salvy smíchu, mnohdy Šmoldas jen naznačil jako když rybář nahodí udičku a čeká, zda na návnadu někdo zabere. Posluchači se na Šmoldasův rozšafný humor chytli a Úsměvy sklízely úsměvy.