A čtenář tohoto článku by si mohl říci: „Už se zase píše o Holovousích.“ Ale vycházka, kterou na 6. října připravila PhDr. Eva Ulrychová z jičínského muzea po archeologických památkách Holovous, Chodovic a Chloumku, za písemnou zmínku stojí. Již sraz zájemců na návsi v Holovousích před obecním úřadem dával tušit, že o vycházku bude velký zájem.


Skoro stovka účastníků místních i přespolních, která se zde pro poučení sešla, mohla ještě v předstihu navštívit informační centrum, které díky paní starostce bylo při této příležitosti otevřeno, a zakoupit pohledy, získat prospekty a jiné zajímavosti.

Úvod

Po úvodní přednášce paní archeoložky Ulrychové, která proběhla u krásně upravené kašny s lekníny, jsme se vydali do areálu zámecké zahrady, pak prošli oborou s nádhernými staletými buky, kde jsme dostali výklad ke zdejšímu slovanskému hradišti z poloviny 9. století n. l. zvaného holovouské či chodovické.


Abychom se snáze orientovali, měla pro nás paní doktorka Ulrychová připraveny plánky hradiště, a tak jsme si snáze mohli představit průběh valů, který ho opevňoval. Pokračovali jsme dále k chodovickému kostelu sv. Bartoloměje, který nás přivítal sluncem ozářenou novou fasádou. I uvnitř působil kostelík velmi přívětivě a útulně. Jak by ne, když obec Holovousy, která kostel převzala od církve, jej generálně opravila jak v exteriéru, tak interiéru, a vybavila i novými sedadly. Škoda, že církevní bohoslužby se zde konají jen ojediněle, a tak obec se snaží alespoň zde pořádat příležitostné koncerty.

Památka

Je ale úžasné, že v jičínském okrese, obdobně jako v Bukvici u Veliše, holovouská obec vlastní historickou památku, kterou zachránila pro budoucí generace, a zvítězil tak rozum nad předsudky. My jsme si zde dovolili krátce posedět, dát nohám odpočinout a současně vyposlechnout další přednášku k archeologickým nálezům v Chodovicích a Chloumku.


V kostele se nachází řada zajímavých památek, zejména náhrobků, ale předmětem vycházky byla archeologie a „novodobé“ památky patří jiným odborníkům a nemůžeme chtít všechno. (Jak jsem zjistil osobními dotazy, tak paní starostka Holovous Martina Berdychová zná dějiny kostela i popis jeho vybavení naprosto perfektně.)


Závěr vycházky pak vedl výstupem od chodovického kostela pohodlnou lesní cestou (někteří ještě sbírali i houby) do Chloumek. Ves byla založena ve 14. století, 1542 je uváděna jako pustá, ale v r. 1695 už zde stálo 10 chalup. Předmětem naší archeologické návštěvy bylo kruhové tvrziště u čp. 6 a opevněný statek u čp. 2. Zde naše skoro tříhodinová vycházka skončila. Nejen že jsme navštívili místa, která nejsou obvykle přístupná (zahradu při zámku v Holovousích, zámeckou oboru se slovanským hradištěm z poloviny 9. století, interiér kostela v Chodovicích), ale dozvěděli jsme se také, co je pokojné opuštění hradiště, že již v 9. století byla tzv. ekologická katastrofa, na vlastní oči jsme viděli střep kachle z 2. poloviny 15. století s reliéfem Meluzíny (žena s korunou na hlavě držící v rozpažených rukou dva rybí ocasy), že existovala v blízkém okolí ves Ředí, která zanikla, a mnoho dalších zajímavostí.

Dík organizátorce

Organizátorce vycházky paní doktorce Evě Ulrychové patří velký dík, že svůj volný čas věnovala účastníkům dychtícím po poznání, a obdiv, s jakými vysoce fundovanými znalostmi a zájmem o věc nás po všech lokalitách provázela a dovedla udržet zájem a pozornost nejen dospělých, ale i dětí, které se v hojném počtu s rodiči vycházky zúčastnili.


Další velké poděkování patří mladé, krásné, obětavé a iniciativní starostce obce Holovousy, paní Mgr. Martině Berdychové, která je nejen starostkou obce, ale i předsedkyní společnosti Podzvičinsko, a která nás jako strážný anděl trpělivě doprovázela po celé trase vycházky a umožnila návštěvu jinak nepřístupných míst.


Celá akce byla velmi vydařená, k čemuž přispěli nejen obětaví lidé, ale také počasí, které nám opravdu přálo.
A na závěr nechť zazní slova napsaná nad vstupním portálem do holovouského zámku na samém počátku 20. století: “PŘED DÁVNÝMI VYROSTL JSEM VĚKY, SESTÁR, PŘEČKAV ZLÉ I DOBRÉ ČASY; VE ZDECH SVÝCH JSEM RŮZNÉ VÍDAL PÁNY, AŽ MNE ČESKÁ UJALA ZAS RUKA, VRÁTIVŠÍ MI MLÁDÍ, LEPOST, SÍLU; DEJŽ O BOŽE BYCH PO NOVÉ VĚKY ČESKOU ZŮSTAL TVRZÍ V ČESKÉM KRAJI.“
A ta slova platí v obci Holovousy s Chodovicemi i ve 21. století.