Situace je vážná a napětí patrné. Panovační Prušáci se konečně vybarvili a rozhodli se vyzkoušet sílu císaře Františka Josefa na bojišti. Jeho vojáci prostě nesmí selhat.

V sobotu byl Plukovní den a sezóna 2014 pro historický spolek právě začala. Ač byl velitel Oldřich Krsek zaneprázdněn, Jičínskému deníku řekl pár slov. „Prosím pěkně, máme teď okolo 30 členů. Zabýváme se obdobím roku 1866, tedy války prusko-rakouské, která se týká i Jičína. Pak máme skupinu, která se věnuje velké válce v letech 1914-1918. Tato dvě válečná období jsou našim záběrem," rozpovídal se oděn do detailně zhotovené uniformy rakouského důstojníka.

„Jednak zavzpomínáme na akce z loňska a připomene si ty, které nás čekají tento rok. Potom bude samozřejmě prostor pro diskusi, tedy jakmile má některý z vojáků připomínku, stížnost, přání nebo výzvu, dostane prostor, aby se před ostatními vyjádřil."

Vzestup Pruska
Prusko v 19. století představovalo velmoc, která na politické mapě Evropy byla novinkou. Zhruba do poloviny 19. století si nicméně klíčové postavení ve střední Evropě udržovala habsburská monarchie. Na rozdíl od Pruska, které provedlo řadu modernizačních reforem (od armády přes úřední aparát po školství), však ustrnula ve vývoji. Potýkala se i s národnostní pestrostí obyvatelstva. Tyto aspekty vedly k ekonomickým těžkostem. Ačkoliv oba státy ještě v roce 1864 dokázaly společně operovat ve válce proti Dánsku, uběhly jen dva roky a mocnosti stanuly proti sobě. Zkostnatělé Rakousko v roce 1866 utrpělo dvě drtivé porážky v bitvách u Jičína a u Hradce Králové. O čtyři roky později Prusko svou nadvládu potvrdilo ve válce s Francií. Sjednocení Německa pod jeho dohledem již nic nebránilo. 

Stačí se podívat na číslovku, která označuje rok, do něhož jsme před několika týdny vstoupili, a je nám jasné, že pro daný spolek bude letošek velmi výjimečný. V červnu tomu bude přesně sto let, kdy byl v Sarajevu zavražděn rakouský následník trůnu František Ferdinand d'Este.

Zrodila se záminka k válce, která vypukla o měsíc později. A záhy přerostla všem evropským mocnostem přes hlavu.

Slovo velitele

Velitel jednotky Oldřich Krsek proto přiznává, že sekce spolku zabývající se první světovou válkou bude zřejmě letos aktivnější. „Letošní rok bude výjimečný, akcí, které se věnují roku 1914, bude od jara do léta celá řada," sdělil.

Skupina okolo prusko-rakouské války ale rozhodně zahálet nehodlá.
„Letos se chystají tradiční akce k roku 1866, tedy například setkání začátkem července u Hradce Králového na rozhodujícím bojišti nedaleko Sadové." pronesl velitel s historizující dikcí.

A jak ohodnotil dopad prusko-rakouské války na 20. století a dnešní dobu? „V roce 1866 neexistovalo žádné Německo, pouze Německý spolek. A v té době v něm byly dva státy, u nichž nebylo zřejmé, který má navrch, zda Prusko, nebo Rakousko. Ve válce vyhrálo Prusko, takže od té doby bylo jasné, že německé státy se budou sjednocovat směrem k němu. Utužila se dominantní postavení Pruska a také panovnického rodu Hohenzollernů. Všichni odborníci se snad shodnou, že krveprolitím u Hradce Králové se vyrazilo na cestu ke sjednocení Německa, rozkladu Rakouska, z něhož se už v roce 1867 stalo Rakousko-Uhersko, a také k první světové válce."

Petra Beneše, člena historické jednotky

Nejprve se prosím představte.
Jmenuji se Petr Beneš a jsem členem jednotky c. k. 73. chebského pěšího pluku. Část našeho spolku, která se věnuje první světové válce, má v názvu Cheb, protože jičínský regiment se v tomto konfliktu neprojevil. Jsem z Chlumce nad Cidlinou.
Plukovní den v Železnici.Jak dlouho jste členem spolku?
Asi čtyři roky. Kamarád mě a mého bratra k tomu přivedl. Rozhodně toho nelituji. Bohužel musím zmínit, že ten kamarád právě loni zemřel.
První světová válka je v povědomí lidí často zastíněna tou druhou. Proč má význam si ji připomínat?
Protože v ní bojovali naši pradědečkové. Všichni do jednoho. Byla to událost, která zasáhla celou společnost, každou rodinu bez výjimky. Já shodou okolnosti jsem ve válce měl dva pradědečky. Jeden v bojích padl, prababička si vzala jiného. Ten také narukoval, ale zvládl to a vrátil se domů. To byly jiné události než dnes. Už se naštěstí nedějí.