Muzikál Eliška Kateřina Smiřická v podání jičínské umělecké školy vehnal slzy do očí také návštěvníkům Masarykova divadla, a zřejmě to nebylo jen smutkem nad nešťastnou Eliškou, ale výkony dětských herců jak na pódiu, tak v orchestřišti.
Unikátní český projekt měla v rámci pohádkového festivalu šanci zhlédnout další řada diváků, byli mezi nimi i význačné osobnosti naší kultury jako například profesor hudby Vadim Petrov, patron pohádky Jiří Lábus, režisér Václav Vorlíček.
Ředitelka jičínské Základní umělecké školy Jaroslava Komárková o projektu tvrdí, že je její třetí dítě. Je pyšná na své žáky a kolegy, se kterými dětský muzikál tři roky pilovala. Nyní sklízí ovoce, je šťavnaté, skvěle vyzrálé a té nejlepší kvality.
Muzikál zhlédl i tanečník Vlastimil Harapes a Renata Drössler. Ředitelky Jaroslavy Komárkové se ptáme na jejich reakci.
Svým hodnocením mě v danou chvíli potěšili víc než jsem čekala, ocenění od význačných lidí, kteří něco ve svém kumštu dokázali, si velice vážím. Například Renata Drössler pochopila naši práci s dětmi, dokázala ji také ocenit z pohledu tanečníka. A protože je i zpěvačka, chválila pěvecké výkony. Vlastimil Harapes, před ním jsem měla největší trému, se sám zamýšlel nad tím, co má očekávat od dětí v ZUŠ a jejich výkon
prý předčil jeho očekávání.
Pan Lábus, jeho hodnocení bylo spontánní, fakt jsem byla překvapena, jak se bavil. Bohužel, musel v polovině kusu odejít, i když se mu nechtělo; čekaly ho další povinnosti. Asi nejkrásnějším gestem bylo, že došel za dětmi do šatny, aby jim poděkoval. Pan Vorlíček, to jsem nakonec čekala, že bude největší kritik, a měla jsem obavy. Když mluvil o tom, že představení je ucelené, chválil úžasné výkony herců, pochválil orchestr, tak mi spadl kámen ze srdce. Vadim Petrov, toho jsem poznala už jako osobnost na konzervatoři, a je to prostě pořád formát. Slova o češství, o tom, že propagujeme českou muziku, což jsme si ani neuvědomovali, že děláme čistě český muzikál, nás dojala. Byl prostě nadšený, dostali jsme i kontakt a rád by s námi spolupracoval.
Muzikál jste prožívala téměř celý pod hlavní scénou jako dirigentka orchestru, ale nyní jste usedla i mezi publikum. S jakými pocity?
Je to pravda, za dirigentským pultem mě vystřídal autor hudby Oto Kovář.
Poprvé jsem představení zhlédla v sobotu a měla jsem tendenci pořád dirigovat, podruhé už to bylo lepší a třetí představení našich žáků jsem si užila jako divák a nechala se unést atmosférou. A už se vůbec nedivím, že někteří lidé jsou na muzikálu závislí a přišli i třikrát. Eliška je prostě kouzelná a v Jičíně se stalo něco, co tu nebylo. My jsme Jičín rozplakali, probudili jsme v něm emoce. Muzikál vidělo sedm tisíc lidí, do divadla začaly chodit i děti. Kdybych už nic v životě nedokázala, tak na toto představení jsem opravdu pyšná.
Vzpomínám, jak jsme před třemi roky začínali, kdy mě s myšlenkou muzikálu oslovil Otakar Kovář. Ve škole nebyl snad jediný člověk, který mě podporoval. Katka Kalvodová jednou řekla do rádia, že pro mě bylo asi nejtěžší prosadit dobrou věc a jít proti všem. A to měla pravdu. Já jsem ale věděla od začátku, že to bude dobré. I pro děti v jejich věku poznat formu opravdového divadla, to je něco neuvěřitelného a své zážitky si sdělují dodnes na facebooku. Je to pro ně událost na celý život. Dnes už ví, že když něco děláš poctivě a s nadšením, je na konci odměna jak v podobě kytičky, ovací. Byla jsem sama překvapená, že to děti dva roky baví, to je neuvěřitelné. Stalo se prostě něco úžasného, Eliška se stala poutem, je to nádherný projekt a já i dětem závidím, že tohle měly možnost prožít. Soudržnost kolektivu je výjimečná, není tam rivalita, je bezvadný, jak si fandí, je to prostě úžasné.
Úžasná Eliška se ještě neloučí, máte s ní vycestovat do zahraničí.
Ano, příští rok v dubnu nás čeká cesta do Polska, dále nás oslovilo mnoho dalších divadel, ale zalekly se nákladů na přepravu, vyjíždíme totiž čtyřmi autobusy. Pokud bude zájem škol, Elišku bychom v červnu zopakovali v Jičíně. Uvidíme, jsem přesvědčená, že muzikál budeme hrát ještě deset let. Má totiž přidanou hodnotu tím, že je to příběh z Jičína a umělecká škola například sídlí v místech, kde došlo k výbuchu, při němž Eliška zahynula. Příběh jsme trochu upravili, ona byla obětí, byla sama, nešťastná a toužila po lásce jako všichni ostatní. Tak snad se jí naše podání zalíbilo.
Muzikál ještě neskončil a vy se chystáte na další projekt?
Ano, tím prvním bude prosincové provedení mše Jakuba Jana Ryby Hej, mistře, kterou předvedeme 16. a 18. prosince v kostele sv. Jakuba v Jičíně. Pak s Otakarem Kovářem a Martinou Komárkovou píšeme druhý muzikál s námětem zrození světa. Vybrali jsme téma neporovnatelné s Eliškou Smiřickou. Martina Komárková přišla s myšlenkou stvoření světa, což vidím jako úžasný nápad. Nechci moc prozrazovat, bude to prostě pěkné, věřím tomu.
Profesionální video Pavla Podobského naleznete ZDE:
