Na tu fotku napsala, že je sextánkou turnovského gymnázia, bytem v Tatobitech. Expozici nazvala Mladý svět.
Sextánka a takováhle výstava, panečku. Obrazy byly namalovány za poslední dva roky a nejsme povoláni hodnotit jejich úroveň uměleckou. Avšak koukání na ně je příjemné, zvláště čteme-li pečlivě jejich názvy:
Čekání na loď, Západ slunce nad levandulí, Dívka, která nestojí nohama na zemi. A tak dále a tak dále. Jen samotná ta slova jsou metafory, či přímo epizody ze života. Denisa umí malovat, ale taky přemýšlet. Ostatně v jejím věku … Ona maluje drobné, či závažnější epizody života studentky. Spíš závažnější, protože v jejím věku jsou všechny události důležité.
Autorka má ten dar, že si ty události nejen prožije, ale i namaluje. Maluje figury. Nejsou tu výhledy do krajiny, i když v Tatobitech pod Kozákovem jsou výhledy úžasné. Pokud jde o postavy nějakých známých osobností, tak si je Denisa nějak ozvláštní. Například výraznou barvou rtů. Často jsou tu obrázky dvojic či oduševnělých mladíků.
Symbol touhy
V jednoduchém vysvětlení řekne si divák – symbol touhy. Ale pozor, hned vedle je obrázek Mám více společníků, když jsem sama. A ještě dále Uvoněná růžemi. Tak si z toho skládej, návštěvníku, dívku Denisu.
V listopadu 2010 bylo malířce patnáct, když namalovala tryptych laděný až do surreálna.
Jeden obrázek na něm se jmenuje Pohled do budoucnosti. Obrázek skvěle dospělý. A my, diváci teď na malbách ze současnosti kousek té budoucnosti vidíme. Taky si můžeme představovat i budoucnost vzdálenější. Představovat. A za několik let, pokud Denisa zase přijde se svými obrázky do knihovny a my tu ještě budeme, uvidíme ji v reálu. Tu budoucnost.
Výstava je otevřena do konce listopadu. ⋌Bohumír Procházka
