Kdy jste získal kino do svého vlastnictví a za jakou cenu?
Kino na mě bylo převedeno pátého října asi s měsíčním zpožděním, nyní je v mém vlastnictví. Všechno proběhlo podle dohody, která je oboustranně výhodná. Objekt jsem získal za jednu korunu.

Zařízení je dlouhodobě prodělečné a vyžaduje značné investice. Přesto jste se nebál do této transakce vstoupit?
Na provoz kina město doplácelo ročně asi pět set tisíc korun. Byly tady záležitosti, které jsem musel prvořadě vyřešit tak, aby bylo racionální kino provozovat. Stále se s objektem seznamuji, stále na povrch vyplouvají nové věci. Nyní jsme zjistili, že je nutné stavbu podřezat, k čemuž dojde na jaře. Hlavní rekonstrukce proběhne, pokud na ni budou prostředky, v následujících letech. Nyní děláme všechno proto, aby se kino mohlo zprovoznit. Zatím jen provizorně, protože nemá smysl pouštět se do finálních záležitostí a oprav interiérů. Kino jsme už částečně upravili, takže první promítání se uskutečnilo prvního listopadu. Na závěr roku se tu odehrálo představení Na Stojáka. Nyní tvoříme program a 24. a 25. ledna můžeme pozvat veřejnost na přednášku a premiéru filmu Davida Polmana z Vídně na nejvyšší horu Rakouska.

Ve smlouvě je zakotveno, že musíte ročně uvést určitý počet představení.
Ano, to je v podmínkách, že alespoň pět let tu musíme promítat a osm let tu musí zůstat kulturní zařízení pro veřejnost. Výhledově se počítá s tím, že nový kinosál vznikne v opraveném MKS. Pak už zdejší provoz postrádá význam. Ale pokud je v Nové Pace člověk, který je ochoten pokračovat v kulturní činnosti a objekt zachovat, tak si myslím, že je to pro město výhodné. A já za sebe tvrdím, že jsem ten člověk , který je schopen toto kulturně veřejné zařízení provozovat po x let.

Jaká je vaše vize?
Kino bude i nadále sloužit veřejnosti i školám. Nebude ale komerční, protože nemá cenu suplovat strategie multikin, která mohou představovat novinky. To my nemůžeme, protože kino není digitalizované a ani s tím nepočítáme. Chceme být alternativním zařízením.

Co si pod tímto označením má čtenář představit?
Chceme jít cestou retro kina. Takže půjde o promítání starých filmů s tím, že výhledově zde vznikne multifunkční zařízení alternativního rázu, kde by se prezentovala malá divadla, hudební i divadelní programy.
Počítáte s tím, že byste do zařízení přesunul i současné koncerty z Novopackých sklepů?
Ano, může se to někdy stát, bude záležet na zájmu posluchačů.

Vyhledávané akce na půdě restaurace zůstanou zachovány?
Určitě, naše půda zůstane zachována pro písničkáře, alternativní čtení, malá představení a malá divadla. Kino pak může být využíváno pro koncerty, různá představení, divadla, můžeme ho nabídnout i spolkům pro zkoušení. Chtěl bych založit i divadelní spolek při Novopackých sklepích, který by tu měl svůj prostor. Kino hodláme využít tak, aby žilo, mělo širší záběr, to je ale výhled na dalších patnáct let.

Pokusíte se získat na rekonstrukci kina dotace z evropské unie?
Bude to naší snahou, ale zatím s tím nemám zkušenosti. Provozuji zde hudební klub Půda a za osm let jsem neměl žádnou finanční podporu, všechno jsem hradil ze svého. I to kino chci ukočírovat z vlastních finančních prostředků, ale netýká se to investic.

Máte dlouholeté zkušenosti s programy na půdě vlastní restaurace. Koncerty financujete, není to prodělečný podnik?
Začínal jsem s písničkáři, a to se vždycky zaplatilo, a já vycházel z toho, že je to dobrá reklama pro restauraci. Po letech jsme vyčerpali okruh tohoto žánru a vsadili na větší projekty jako kapely. Je tu sice větší riziko, protože vyžadují vyšší honoráře, ale zase přichází víc lidí. Ověřil jsem si, že se to dá dělat ve vlastní režii, že je to výborný druh propagace, která je více méně zadarmo. Nějaký koncert vydělá, jiný prodělá.

Jste majitelem zdejší restaurace, pracoval jste někdy v kulturní sféře?
Ne, já jsem spíš sportovec. Celý život jsem lyžoval, více méně se tím živil i jako trenér.

Proč jste s tím skončil?
Zprovoznili jsme zdejší restauraci a já zjistil, že ji nemohu pronajmout, takže jsem musel zapíchnou lyže a dělat hospodského. Vzhledem k tomu, že to není obor, ve kterém bych se zrovna realizoval, začal jsem pořádat akce na půdě a nyní kulturní aktivity rozšiřuji.

Jaký je váš vztah k hudbě?
Rozhodně mě baví, zajímá a pokud můžu i lidem něco zprostředkovat, tak je to prostě hezký. A proto jsem to schopen dělat i bez finančního profitu.

Snažíte se oživit kulturu ve městě, přitom nejste Novopačák.
Přistěhoval jsem se z Prahy. Otec měl v Nové Pace zavedenou firmu a já dostal možnost tu začít podnikat. Do té doby jsem se dobře živil jako trenér. Těžko se mi z toho utíkalo a chybí mi to, i když se s lidmi z branže stále potkávám, při cestě do hor se zastavují v naší restauraci.

Nestýská se vám po horách?
Jsou blízko, ještě trochu závodím, ale stýská se mi, tady je člověk zavřený jak pes u boudy.

Vraťme se ještě k názvu kina. Uvažujete o změně?
No, zvažoval jsem, jestli ho nepřifařím k hotelu Grand, ale nevím, jestli je to ještě pro místní nějaká značka. Jsem konzervativní a zapochyboval jsem, zda je to vhodné. Takže zachovám původní ráz kina ze šedesátých let a zůstane i název. Interiér sálu je velice vkusný, má velké charisma a velké předpoklady k tomu, aby byl reprezentativní záležitostí. Budu se snažit dát do pořádku vestibul, aby korespondoval se sálem, kde opravdu neplánuji velké změny. Přeji si, aby si lidé našli čas, aby se mohli bavit a byli spokojeni. Aby byli pozitivní, pohodoví. Pak se žije hned líp.