Odtud úsloví: „Nadře se jak svatej Tóno" o člověku, bez souvislosti těkajícím od jednoho k druhému.

Narodil se kolem roku 250 a žil sto let. Po smrti svých rodičů dal svou malou sestru, o níž se měl starat, do sirotčince, rozdal majetek a stal se asketou.

Roku 1095 jeho ostatky zázračně uzdravily syna francouzského šlechtice, který z vděčnosti založil řád Antonitů, jehož členové se starali o nemocné a živili se vlastní prací, nikoli z almužen. Pro svou péči o nemocné měli povoleno nechat volně pást své vepře, což jinak byl hrdelní zločin. Antonité museli svá prasata označovat zvonečkem, pomocí nějž je bylo možno jak rozeznat, tak najít.

Odtud ona víra v Antonínovu pomoc při hledání ztracených věcí i úsloví „Muší s ním jednať jak s Tónovým čuníkem" o člověku, kterého je potřeba neustále hlídat, protože je schopen se kdekoli ztratit (nejčastěji prý do šenku, kde by jej však nešlo najít ani pomocí zvonku, „páč tam cinkaj krigly hlasitěj, než ušecky cingerliky suěta".)

Ve stejný den má svátek i významný arménský svatý- MESROP MAŠROC (362-441). Nevyznamenal se ničím jiným, než že sestavil písmo grapar, s jehož 36 znaky pomohl svému národu ke vzdělanosti.   Aleš Jaluška