Historicky nedoložený hrdina moralizujícího příběhu, podle nějž se v Antiochii dostal do sporu kněz Sapricius a laik Nikeforos, který čtyřikrát neúspěšně prosil kněze o odpuštění. Při blíže neurčeném pronásledování křesťanů byl neoblomný kněz zatčen a odsouzen k smrti. Cestou na popraviště byl zastaven kajícím se Nikeforem, opět žádajícím o odpuštění.

Kněz jej však ani v tuto chvíli nevyslyšel. Na rozdíl od toho slyšel nabídku, že mu bude zachován život i majetek, zřekne-li se víry v Hospodina, takže se z křesťana stal modloslužebník.

Nikeforos jej prosil, aby vytrval ve víře a „přijal sladkou korunu slavného mučednictví". Když byl odmítnut, sám vyznal svou víru a byl umučen.

Příběh je inspirován textem Matoušova evangelia (Mat 18, 21-22), odpovídajícím na dotaz, kolikrát má křesťan odpustit.

Hamrovský řídící pan učitel Petr Nesvadba o těch, kteří měnili své názory podle toho, kdo byl u moci, říkal: „Je na ně spolehnutí, jak na Sapriciovu víru."   Aleš Jaluška