Típnou cigaretu, zašroubují placatici a zvedají rakev. Váhavým krokem se vydají lipami k lodžii. Ještě je třeba připomenout, že vedle sleduje celé dění podivná kolová tříkolka. Vpředu u řídítek jejich kolega, ve funebráckém, za ním černá boudička s krásně nasvětlenými okénky orámovanými krajkou. Sleduje tenhle neohlášený průvod.
Je čtvrtek 15. září. Jičínský orloj právě odbil sedmou večerní.
Podivný průvod. Mlčenliví a smutně se tvářící pohřebníci s bílou tváří najednou zrychlí. S rakví na ramenou proběhnou slalom mezi stromy. Muzika jim k tomu hraje v potřebném rytmu. Pak jako když utne. Vážnost, pieta jak má být.
TRASA PRŮVODU
Do lodžie stále 1,5 kilometru. Zastavení je víc. Položení rakve, rakev je stolek – přípitek. Na všechny se nedostalo, nikdo se nehádá, vlastně za celou cestu nikdo nepromluví. Jen mimika bílých tváří.
Rakev svisle postavena. Jeden, ten v brejličkách, je obětí vrhání nožů. Běžné cirkusové číslo. Povedlo se, nezasažen. Jdeme dál, počet lidí za rakví se zvětšuje. Najednou funebráci vykličkují z lip až k silnici. Auta brzdí, zastavují, řidiči nechápou. Zpět. Rakev opět položena, funebráci se účastní běžeckého závodu slepců. Dostávají hůlky. Mimické scény…
Pak se vše srovná. Setmělo se. Průvod pokračuje k lodžiíi, aby zahájil Malou inventuru Jičín. Čtvrtý ročník divadelního bizária. Scénické tvorby a alternativního divadla. Od čtvrtka až do neděle.
Hraje celá lodžie. Teatron, oktogon, terasa, nádvoří. Café lodžie mění se na Café teatroom. Mobilní interaktivní divadelní kavárnu. Lodžie ukazuje další ze svých tváří. Bohumír Procházka
