Na Novém Městě jsem měla štěstí, směrem k Dlouhé ulici jsem je spatřila. Mikuláš mazal s čertem, že prý si jdou vyzvednout anděla a pak zamíří na Veliš. Tak jsem nechtěla zdržovat, navíc o kousek dál před jedním z domů se ozývalo čertovské blekotání. Harašení řetězů, zvonění a povedenou skupinku nacházíme u Vondráčků.
Malá Evelýnka se pořádně tiskne k mamince. Co kdyby ji ti pekelníci chtěli odnést? Strach je velký, ale básničky jsme se dočkali. To mladší bráška Péťa má pro strach uděláno, klidně si s čertem podává ruku. „Čert je můj bratranec, jinak to jsou spolužáci ze střední školy," představuji svoji družinu Martina Köstingerová, která si na sebe vzala včera podobu anděla. Dělí se s námi o své zkušenosti. „Nejvíc se bojí holčičky. Živější kluci si už z čertů nic nedělají. Už to není takové, jak to bývalo dřív."
Skupinka navštěvuje domácnosti na základě objednávek, včera jich bylo patnáct. Obracíme se na čerty, zda se jim podařilo někoho polepšit. „O dětech nevím, ale u jednoho tatínka jsme měli úspěch. Kouřil marihuanu a my mu hrozili, že ho vezmeme s sebou do pekla. Polepšil se, tak máme radost," říká jedno z čertisek.
