Pohádku o Otesánkovi zná jistě každý. Klouček, který sní, na co přijde a stále nemá dost. Takovou realitu však žije mnoho lidí i ve skutečném světě. Když pocit hladu a následné sytosti funguje tak, jak má, je vše v pořádku. Pokud však touha po potravě přetrvává, aniž by došlo k uspokojení hladu, je na čase zbystřit.

Je to jasný signál, že je rovnováha hormonů hladu gherlinu a leptinu v nerovnováze, což může být způsobeno buď špatnými stravovacími návyky, ale i různými chorobami. Co způsobuje pocit hladu, jaké faktory ovlivňují pocit sytosti a jaká choroba je spojována s takzvaným vlčím hladem?

Hormony hladu

Chuť k jídlu, ale i pocit sytosti, má na svědomí vzájemná interakce hormonů gastrointestinálního traktu. V části mozku zvané hypotalamus, dochází k vyhodnocení jejich vzájemného působení, což následně vede k pocitu plnosti nebo naopak touze po dalším jídle. Jedná se o hormony gherlin, který je nazýván „hormonem hladu“ a jeho protipól leptin, který je naopak „hormonem sytosti“.

„Gherlin podporuje chuť k jídlu, čímž zvyšuje příjem potravy, a nakonec je zodpovědný i za ukládání tuků. Při pokusech, kdy byl gherlin podáván lidem uměle, se zjistilo, že se jejich příjem potravy zvýšil až o 30 %. Tento hormon má proto zásadní význam pro kontrolu chuti k jídlu,“ tvrdí Národní zdravotnický informační portál.

Naopak na hormon leptin je často nahlíženo jako na prostředek k regulaci tělesné hmotnosti. „Leptin je hormon, který dává mozku signál, že je tělo již nasyceno. Vzájemná kooperace hormonů leptinu a gherlinu by měla být v optimálním stavu v rovnováze. Pokud tomu tak není, tělo má tendence ukládat tuk a přijímat více potravy, než je třeba,“ vyplývá ze studie z ledna roku 2023 s názvem Fyziologie, obezita a neurohormonální kontrola hladu a pocitu sytosti.

Množství gherlinu a leptinu pak může být ovlivněno určitými stravovacími návyky, ale i zdravotními komplikacemi.

O takzvaném vlčím hladu hovořil i odborník a poradce přes výživu a zdravý životní styl Petr Havlíček:

| Video: Youtube

Málo tuku ve stravě

Mnoho diet je postaveno na tom, že když se sníží příjem tuků ve stravě, sníží se kalorický příjem a zvýší se energetický výdej, člověk začne ubírat na váze. Na tuk je často nahlíženo jako na složku potravy, která je zodpovědná za nadváhu a mnoho onemocnění včetně kornatění tepen, nemoci srdce či vysokého krevního tlaku. Přitom tuk je jednou ze složek potravy, která by rozhodně neměla být úplně vynechávána. Jeho nedostatek totiž může vést paradoxně i k příbytku na váze.

„Když jíme pokrm s obsahem tuku, z našich tukových buněk se uvolňuje hormon leptin, což je žádoucí. Nedostatek leptinu v důsledku konzumace nízkotučné stravy může vyvolat nenasytnou chuť k jídlu. To ale neznamená, že bychom měli záměrně volit jídlo s vysokým obsahem tuku,“ upozorňuje americký zpravodajský web věnující se oblasti zdravotnictví WebMD.

Problémem ale může být i nedostatek bílkovin či vlákniny ve stravě.

Přebytek sacharidů a soli

Za neustálou chuť k jídlu může i naopak přemíra určitých složek potravy. Hlavními spouštěči hladu bývají sacharidy, cukr a sůl.

To zjistili v nedávné studii s názvem Účinky diety s vysokým obsahem fruktózy na centrální signalizaci chuti k jídlu i vědci z Belgie pod vedením Katrien Lowette z Oddělení klinické a experimentální medicíny.

„Konzumace příliš vysokého množství cukru, především fruktózy, může vést k zvýšené chuti k jídlu. Dieta s vysokým obsahem fruktózy může způsobit, že tělo produkuje více gherlinu, což následně způsobuje pocit přetrvávající lačnosti.“

Problémem ale není jen cukr či sacharidy, ale i nejběžnější dochucovadlo v podobě soli. O jejím nadbytečném příjmu, důsledcích, které z toho vyplývají, ale i zdravějších variantách solení jsme vám psali v tomto článku.

Nedostatečný pitný režim

Známé tvrzení říká, že hlad je jen převlečená žízeň. A skutečně. Výsledky studie z roku 2014, která zkoumala vliv zvýšeného množství tekutin (o 1,5 litru denně) ve vztahu k úbytku váhy u žen s nadváhou, toto tvrzení jen potvrzují.

„Všechny testované parametry zahrnující tělesnou hmotnost, BMI, součet tloušťky kožní řasy i chuť k jídlu, byly po osmi týdnech trvání studie nižší. Pití zvýšeného množství vody hraje při snižování množství tuku a potlačování chuti k jídlu významnou roli,“ zjistili autoři studie.


Nahrává se anketa ...

Nekvalitní a nedostatečný spánek

Endokrinoložka Eve Van Cauter z The University of Chicago ale tvrdí, že neutuchající hlad má souvislost i s nízkou kvalitou spánku či jeho nedostatkem. Říká, že tělesná hmotnost lidí přímo souvisí s tím, jak dlouhou dobu lidé tráví spánkem.

„Koncentrace hormonu hladu a sytosti v krvi, stejně jako preference určitého jídla, závisí na tom, jak jsou lidé odpočatí. Nedostatek spánku zvyšuje aktivitu signálů mezi střevem a mozkem. Během stresu dává mozek signál střevu, aby změnilo uvolňování hormonů kontrolujících chuť k jídlu, což může být mechanismus, kterým ztráta spánku mění stravovací návyky,“ vysvětluje endokrinoložka pro vědecký magazín Science News.

Vrozené či získané choroby

Vlhčí hlad však mohou způsobovat i některé choroby, jako například cukrovka 2. typu, porucha funkce štítné žlázy či snížená produkce hormonu sytosti leptinu. Výjimkou může být i mnohem vzácnější onemocnění, jako je Praderův-Williho syndrom, který způsobuje doslova neustálý pocit hladu.

Děti mohou trpět chorobou PWS:

„Praderův-Williho syndrom (PWS) je genetická porucha, která je způsobena ztrátou funkce některých genů a chromozomu 15. Projevuje se již u novorozenců, a to výrazně sníženým svalovým napětím, neprospíváním a celkově opožděným vývojem.

Již v dětském věku mají lidé postižení PWS neustále hlad, což často vede k obezitě a cukrovce 2. typu. Pro PWS je typické rovněž mírné až středně těžké mentální postižení a poruchy chování,“ přibližuje vzácné onemocnění Národní zdravotní informační portál. Podle Wikipedie trpí tímto syndromem 0,003 až 0,01 % světové populace.

Proto vždy platí, že kdykoliv máte pochybnosti o svém zdravotním stavu, nebo se vám něco jednoduše nezdá, navštivte svého ošetřujícího lékaře a problém s ním konzultujte. Neutišitelný hlad a neschopnost dosáhnout pocitu plnosti k těmto problémům rozhodně patří.