Kliknutím zvětšíteŽe se pod jeho temnou hladinou dějí prazvláštní věci, si lidé vyprávěli odnepaměti. A někdy od třicátých let dvacátého století se vědci i různí amatérští objevitelé a dobrodruzi usilovně snaží vypátrat takzvanou Lochnesskou příšeru, tvora nejistého původu, který prý straší v tmavých hlubinách jezera.
Loni v létě začal zkoumat vodu slavného jezera mezinárodní tým vědců, kteří z ní sbírají vzorky DNA. DNA je hmota v buňkách všech živých organismů, která v sobě nese soubor instrukcí ke stavbě jejich těla i návod, jak má tělo fungovat. Vědci sice pátrají po nových živočišných druzích po celém světě, jenže tohle pátrání nám konečně dává naději, že se jednou provždy objasní záhada Lochnesské příšery.
Legenda začíná
PŘEŽÍVAJÍCÍ PLESIOSAURUS? Ve filmech a na obrázcích bývá Nessie často vyobrazena jako dlouhokrký plesiosaurus – což byl pravěký mořský veleještěr z období dinosaurů před 65 miliony lety. Tihle veleještěři by ale sotva přežili až do dnešních dnů, aniž by si toho někdo všiml.
Nejstarší psaný záznam o Lochnesce vypráví o tom, jak se svatý Kolumba, irský mnich a misionář, v roce 565 ubránil útoku jakési nestvůry z jezera Loch Ness. Zprávy o tom, že někdo spatřil v jezeře neznámé monstrum, se ale začaly pořádně množit až ve dvacátém století. V roce 1933 přišla vedoucí jednoho místního hotelu s tvrzením, že prý viděla, jak se v jezeře převaluje cosi jako velryba.
Brzy nato začali hlásit i další lidé, že prý i oni cosi takového zahlédli, a začali dokonce nosit i fotografi e. Jak to, že se zničehonic vyrojilo tolik případů, kdy se Lochneska neboli Nessie, jak se jí také říká, rozhodla někomu ukázat? Podle některých názorů se to dá vysvětlit snadno – zrovna v té době začal velký nástup automobilismu a díky lepším silnicím a rostoucímu počtu aut mohlo toto odlehlé jezero v horách navštívit mnohem víc lidí.
Zároveň se objevily nové, jednoduše přenosné fotoaparáty, kterými se dalo fotit snadno a rychle, a navíc byly levné, takže si je pořídila spousta lidí. Tehdejší noviny dychtily po historkách a obrázcích s Lochneskou a byly za ně ochotné platit, což přilákalo různé podvodníky a pohádkáře.
NEZNÁMÝ DRUH TULENĚ? Jedna z pravděpodobnějších možností je, že Lochneska je nějaký doposud neobjevený druh tuleně s dlouhým krkem. Tím ale vzniká další otázka: Jak se vlastně vyvinul?
Spousta lidí se například nechala oklamat slavným snímkem z roku 1934, kterému se říkalo „chirurgova fotografi e“, protože jejím autorem byl údajně lékař. Vypadalo to, že je na ní vyfocen jakýsi tvor s dlouhým krkem a malou hlavou, který se vynořil z jezera. Pravda vyšla najevo v roce 1994: šlo o podfuk. Autor fotky si vzal malou dětskou ponorku na hraní, připevnil na ni atrapu příšery s dlouhým krkem, položil ji na vodu a pak to cvakl fotoaparátem.
Příšerný mýtus
Tohle pobláznění Lochneskou ve třicátých letech nemělo dlouhého trvání, ale záhada okolo příšery z jezera dál přiváděla turisty do této krásné části světa. A stále se objevují další lidé, kteří tvrdí, že v jezeře něco zahlédli. Na jednu stranu je představa, že v jezeře Loch Ness přebývá cosi podivného, velice lákavá. Jezero obsahuje asi 7,5 miliardy metrů krychlových vody, což je víc než ve všech jezerech a řekách v celé Anglii a Walesu dohromady.
KOUPAJÍCÍ SE SLON? Jedna z nejpodivnějších teorií považovala hlavu a dlouhý krk Lochnesky z chirurgovy fotky za zdvižený chobot slona, který si šel do jezera zaplavat během přestávky, kterou dostal v kočovném cirkusu.
V jezeře je tedy dostatek prostoru, kde se může skrývat i obrovská nestvůra. Navíc díky rašelině z okolních kopců, která vodu zbarvuje do světle hněda a zakaluje ji oblaky drobných částeček, se viditelnost v jezeře blíží nule. Když vědci zkoumali jezero pomocí sonaru, který vysílá zvukové vlny a podle vracející se ozvěny sestavuje obraz jezerního dna, zachytili v hlubinách jakési obrovské objekty. Většina vědců je ale přesvědčena, že šlo o velká hejna ryb nebo o tuleně, kteří sem připluli ze Severního moře.
A během jednoho průzkumu byly objeveny zbytky velké makety Lochnesské příšery, která byla vyrobená jako rekvizita pro natáčení fi lmu a zůstala skoro 50 let ztracená v jezeře.
Vědecký fakt nebo fantazie?
Když se ale nad představou, že by v jezeře existovala stovky let nějaká neobjevená příšera, pořádně zamyslíme, rychle v ní objevíme trhliny. Jestli je Lochneska skutečný živočich, musí být součástí nějaké větší populace – a to by znamenalo, že v jezeře není jen jedna nestvůra, ale že jich tam žije spousta.
ZATOULANÁ RYBA? Někteří se domnívají, že by Lochneska mohla být ve skutečnosti neobvykle velký úhoř, nebo dokonce obří exemplář sumce velkého, kterého do jezera někdo vypustil třeba před 100 lety.
A všechny nějak uživí poměrně omezené množství ryb, které v jezeře žijí. A jestli Lochneska skutečně – jak někteří tvrdí – občas odplouvá z jezera do moře, kde je ryb více, jak to, že ji nikdy nikdo neviděl jinde než v jezeře? Většina vědců proto celou pověst o nestvůře z Loch Ness odmítá jako něco, co vzniklo z výmyslů, podvržených fotek, bujné lidské fantazie a případů, kdy lidé omylem považovali za nestvůru obyčejné vodní zvíře nebo plující zbytky dřeva či jiných věcí.
NAFOUKLÝ PAŘEZ? Další prazvláštní teorií je, že do jezera napadaly kmeny borovic, časem klesly na dno, začaly hnít a přitom se nafoukly plynem. Čas od času nahromaděný plyn nějakou kládu roztrhl a vytryskl ven, čímž vystřelil celý velký kmen vzhůru k hladině.
A navzdory velkému zájmu veřejnosti nečekají objev pradávné příšery ani vědci, kteří dělají výzkum DNA ve vodě jezera Loch Ness, o němž jsme mluvili na začátku. Jejich cílem je prozkoumat skutečné druhy zvířat a živočichů, které v jezeře opravdu žijí. Sice doufají, že část DNA, kterou v jezeře najdou, bude patřit dosud úplně neznámým druhům živočichů, ale to nemusí znamenat, že by šlo o nestvůry.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
