Kliknutím zvětšítePorovnáním načasování významných migrací se změnami vegetace zjistili vědci z celé Velké Británie a Evropy, že první zemědělská společenství lidí obdělávajících půdu měla na tehdejší prostředí překvapivě malý dopad.
Totéž už se ale nedá říci o druhé vlně migrantů z doby bronzové, kteří se začali sunout na západ od ruských stepí. Jejich pohyb byl totiž spojen s dramatickým úbytkem listnatých lesů a se zvýšeným podílem luk a pastvin. Tyto pastviny potřebovali pro koně a skot.
Nová studie se podle webu Science Alert zatím opírá o celou řadu předpokladů, takže je na místě určitá opatrnost. Přesto však přispívá k našemu poznání toho, jak Evropu přeměňovaly a utvářely postupné vlny kultur, přinášející nové geny, nové jazyky i nové způsoby přežití.
Podíváme-li se na moderní Evropu z pohledu genetiky, rychle zjistíme, že nás to vede k různým "kolébkám" lidského rodu na asijském kontinentu. Jedna z nejstarších stop směřuje podle Science Alert na anatolský poloostrov neboli Malou Asii, což je oblast, kterou nyní ovládá Turecko. Kdysi zde působila pravěká populace lovců a sběračů, která zhruba před 11 tisíci lety "odkoukala" několik zemědělských triků od svých sousedů - a vydala se na severozápad.
DNA, kterou po sobě tato neolitická vlna anatolských pěstitelů plodin v Evropě zanechala, lze stále nalézt v krvi moderních genetických populací po celé Evropě. Podobně je tomu i s genetickým dědictvím po dalších hromadných migračních vlnách. Na jejich vliv na okolní prostředí se zaměřila studie, kterou publikoval americký odborný web PNAS.
Tři genetické populace
Vědci použili veřejně dostupné genomové studie o pravěkých i současných populacích a vytvořili mapu, která ukazuje, že celá Evropa se v průběhu věků rozdělila na tři různé genetické populace.
Jedna se skládala z původních populací lovců a sběračů, kteří se v Evropě usadili po odchodu poslední doby ledové. Druhou byli už zmínění anatolští zemědělci, kteří přišli s první migrační vlnou.
Třetí populace se dnes označuje jako lid jámové kultury, a to podle charakteristického způsobu pohřbívání, které lze skutečně popsat jako ukládání zemřelých do jam.
Do Evropy se tito lidé dostali z oblastí dnešního Ruska během přechodu z pozdní doby měděné do rané doby bronzové, tedy před více než 5000 lety. Jejich migrační vlna vyšla ze zemí na sever od Černého moře a přinášela s sebou relativně vyspělou technologii využívání koní a kolových povozů. Jejich dalším genetickým darem Evropanům byla schopnost dobře trávit kravské mléko.
Když vědci porovnávali způsob, jakým se z obou pozdějších migračních vln šířilo genové dědictví, odhalili, že tyto dvě migrace neprobíhaly stejnou rychlostí.
Lidé jámové kultury v době bronzové potřebovali k usazení v evropských končinách mnohem méně času než anatolští zemědělci. Nepochybně jim přitom pomohli koně, kteří zrychlili jejich pohyb, možné je také to, že mýcení lesů a zavádění luk a pastvin učinilo evropskou krajinu lépe průchozí a snáze sjízdnou.
Doba bronzová změnila kontinent
Při zpětném pohledu na původní migrační vlnu neolitických zemědělců ukazuje genetická mapa dva hroty, které pomalu postupují zemí. Mapy sledující změny podnebí a studie mapující geologický a půdní povrch přitom nezaznamenaly žádné velké posuny v druzích vegetace, které by tomuto větvení odpovídaly. Některé další výzkumy sice objevily místní dopady této migrace na životní prostředí v některých částech kontinentu, ale zdá se, že v širším měřítku takový vliv neměla.
Naopak v případě migrace lidu jámové kultury v době bronzové byly tyto změny poměrně dramatické. V důsledku masového zakládání pastvin došlo k velkému úbytku lesů.
"Spolu s tím, jak se tito lidé ubírali na západ, pozorujeme v rámci celého kontinentu nárůst množství pastvin a pokles listnatých lesů," říká geogenetik Fernando Racimo z Kodaňské univerzity.
Podle Science Alert je však důležité pamatovat na to, že prokázat příčinu takového jevu je obtížné. Mohly to být i změny klimatu, co sehrálo rozhodující roli v tom, že se změnily životní podmínky, přibylo píce pro koně a země se stala průchodnější. Počítačové modely, které vědci využili, však silně naznačují, že příčinná souvislost byla opačná a že za měnící se vegetací v době bronzové opravdu stojí velký tok lidí kolem migrační cesty.
Z minulosti plyne poučení pro budoucnost
Přestože dávná minulost evropského kontinentu není ani zdaleka zmapována úplně, každý nově objevený detail rozšiřuje naše poznání, jak mohly pradávné kultury při svém pohybu ovlivnit okolní krajinu. To může podle Science Alert poskytnout lidem i určité vodítko při řešení otázky, jak se bude země nadále měnit v budoucnu.
"Evropské krajiny se po tisíce let drasticky proměňovaly. Čím více budeme vědět o tom, jak se lidé v dávné minulosti vzájemně ovlivňovali s okolním prostředím, tím lépe můžeme rozumět tomu, jak svým konáním ovlivňují dnešní svět,“ říká Jessie Woodbridgeová, výzkumnice v oblasti geografie a životního prostředí na Plymouthské University ve Velké Británii.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
