Mimozemský život? Vědci vytipovali čtyři nejslibnější místa ve sluneční soustavě

Diskusi o možnosti mimozemského života znovu oživil nedávný objev fosfanu v atmosféře planety Venuše. Fosfan (fosforovodík) totiž na Zemi vzniká pouze činností mikroorganismů nebo při průmyslových procesech, takže nález této molekuly v atmosféře jiné planety okamžitě vyvolal hypotézy o jeho biogenním původu.

NASA objevila rychlejší a levnější cestu na Měsíc. A nechala si ji patentovat

Vědce Garetha Dorriana, věnujícího se studiu vesmíru na Birminghamské univerzitě, to vedlo k tomu, že se pokusil vytipovat v naší sluneční soustavě čtyři nejslibnější kandidáty na vznik a rozvoj mimozemského života. Jeho práci uveřejnil odborný titul The Conversation.

Mars zůstává nejpodobnější našemu světu

Nejbližším a nejžhavějším kandidátem je opakovaně zkoumaná a pozorně sledovaná planeta Mars, která představuje ve sluneční soustavě jeden z nejpodobnějších světů naší planetě. Jeden den na Marsu trvá 24,5 hodiny, jeho póly pokrývají ledové čepice, které se rozšiřují a smršťují se střídáním ročních období a na jeho povrchu se objevuje řada míst, jež vypadají, jakoby je během dávné minulosti planety vytvořila tekoucí voda.

Přelomový objev? Vědci nalezli v atmosféře Venuše možné stopy života

Velmi zajímavého kandidáta pro existenci mimozemského života dělá z Marsu také detekce pravděpodobného jezera pod ledovým příkrovem jeho jižního pólu a objev metanu v atmosféře planety (která se mění podle ročních období a dokonce i podle denní doby).

Objev metanu je pozoruhodný díky tomu, že tento plyn lze vytvářet biologickými procesy. Skutečný zdroj jeho výskytu v atmosféře Marsu však vědci zatím neznají. 

Vesmír skončí ohromnou explozí, předpovídají fyzici

Je možné, že na planetě už život kdysi byl, protože podle řady důkazů měl Mars pro jeho existenci kdysi mnohem příznivější prostředí. Dnes se vyznačuje velmi tenkou vrstvou atmosféry, která se skládá téměř výhradně z oxidu uhličitého, což planetě poskytuje jen nedostatečnou ochranu před slunečním a kosmickým zářením.

Pokud se však pod jejím povrchem udržely určité zásoby vody v tekutém skupenství, není vyloučené, že tam může nadále existovat i život.

Měsíc Europa vzrušuje vědce možnou přítomností vody

Pozornost astronomů a hledačů mimozemského života také trvale poutá Europa, jeden z měsíců planety Jupiter. Tento měsíc objevil už v roce 1610 spolu s dalšími třemi většími měsíci Jupiteru slavný toskánský astronom, filozof a fyzik Galileo Galilei. Europa je o něco menší než "pozemský" Měsíc a plynného obra oběhne jednou za 3,5 dne ve vzdálenosti asi 670 tisíc kilometrů.

Na měsíc neustále působí okolní gravitační pole Jupiteru a ostatních galileovských měsíců, jež jej stlačují a napínají, což je proces připomínající pozemský příliv a odliv. Vědci díky tomu považují Europu za geologicky aktivní svět, protože slapové působení gravitační síly Jupiteru ohřívá kamenné a kovové nitro měsíce a udržuje ho částečně roztavené.

Povrch měsíce tvoří obrovské ledové pole zmrzlé vody. Hodně vědců se domnívá, že pod tímto zamrzlým příkrovem existuje vrstva vody v tekutém skupenství, která představuje globální oceán pokrývající celý měsíc a jejímuž zamrznutí brání právě slapové proudy Jupitera. Hloubka tohoto oceánu by mohla podle vědeckých odhadů činit i více než 100 kilometrů.

Důkazem, že tento oceán skutečně existuje, jsou gejzíry tryskající prasklinami v povrchovém ledu, slabé magnetické pole a chaotický terén na povrchu měsíce, jehož ledovou krustu brázdí síť dlouhých prasklin, rozbíhajících se nahodile do všech možných směrů. Podle některých hypotéz mohl led takto rozpraskat právě v důsledku víření oceánských proudů pod ním.

Vědci zmapovali deset milionů hvězd. Nyní vyřkli verdikt o mimozemském životě

Ledový příkrov spolu s radiačními pásy Jupiteru izoluje podpovrchový oceán Europy od extrémního vesmírného chladu a vakua. Lze tedy uvažovat i o tom, že se na dně tohoto oceánského světa nacházejí hydrotermální průduchy a vulkány, které na Zemi velmi často podporují rozvoj bohatých a rozmanitých ekosystémů.

Vodní gejzíry se objevily také na měsíci Enceladus

Podobným kandidátem jako Europa je měsíc Enceladus, který obíhá kolem planety Saturn. Stejně jako Europu i Enceladus pokrývá led, přičemž je pravděpodobné, že pod svrchní zmrzlou krustou existuje oceán tekoucí vody.

Coby potenciálně obyvatelný svět zaujal Enceladus pozornost vědců poté, co došlo k překvapivému objevu obrovských vodních gejzírů tryskajících poblíž jižního pólu měsíce. Tyto proudy unikají z velkých trhlin na povrchu a díky slabému gravitačnímu poli měsíce stříkají do vesmíru. Podle Garetha Dorriana jsou jasným důkazem podzemního zásobníku vody v kapalném stavu.

V gejzírech byla podle Dorriana detekována nejen voda, ale také řada organických molekul a drobných zrn kamenitých silikátových částic, které se mohou vytvořit pouze tehdy, pokud teplota podpovrchové oceánské vody dosáhne nejméně 90 °C.

Podle Dorriana jde tedy o velmi silný důkaz existence hydrotermálních průduchů na oceánském dně, jež vytvářejí chemické prostředí potřebné pro vznik života a současně představují lokalizované zdroje energie.

Titan je kandidátem díky dusíku

Čtvrtým potenciálním kandidátem na mimozemský život je největší měsíc Saturnu Titan, jediný měsíc ve sluneční soustavě s výraznou atmosférou. Tu tvoří hustý oranžový opar složený z organických molekul, v němž namísto koloběhu vody cirkuluje metan - a protože tento plyn se za teplot kolem -183 °C stává kapalný, doplňují atmosféru měsíce i sezónní "deště" a suchá období a na jejím povrchu se objevují písečné duny vytvářené větrem.

Atmosféra Titanu se skládá převážně z dusíku, což je chemický prvek, který hraje ve všech známých formách života důležitou roli při stavbě bílkovin.

Trpasličí planeta Ceres ukrývá velké tajemství. Zářivá skvrna je toho důkazem

Radarová pozorování také zjistila přítomnost řek a jezer kapalného metanu a etanu a možnou přítomnost kryovulkánů, tedy určitého druhu sopečné činnosti, při níž je namísto lávy vyvrhována na povrch tělesa chladná hmota a někdy také kapalná voda. To naznačuje, že Titan podobně jako Europa a Enceladus disponuje podpovrchovým rezervoárem vody v tekutém skupenství.

Proti této hypotéze mluví částečně to, že povrchové teploty na Titanu se v důsledku enormní vzdálenosti od Slunce pohybují kolem -180 °C. Na uchování vody v kapalném stavu jsou tedy příliš nízké. Chemické bohatství měsíce však vedlo vědce k úvahám, že by tam mohly existovat životní formy, vyznačující se úplně odlišnou chemií než pozemské organismy.