Po knize Stará, tlustá, blbá přišlo její pokračování. Vy jste mu popřál zajímavou věc. Prozradíte čtenářům, jakou?
Kromě toho, aby se prodávalo ještě líp než první díl, mě napadlo, že by autorky mohly udělat ještě další knihu – Tlustá, blbá a dlouhej. To bych byl já. Sice je blbý nechat se fackovat takhle veřejně, ale dodal bych tomu nějakou další pravdu.
Jiří Babica ukazuje smažený sýr, který nevyteče:
Jde o dost otevřenou knihu, kde si dámy neberou servítky. Nebál jste se ji pokřtít?
Holky jsou moje kamarádky, dělali jsme spolu pět let na Frekvenci 1 a zažili spoustu věcí. Křtil jsem jim už první knihu, berou mě jako bratra-milence, což znamená ano, ale nedotýkat. Máme opravdu velmi hezký kamarádský vztah. A kdyby mi řekly: „Pojď, vylezeme na Mt. Everest“, samozřejmě jdeme. Jsou moje krevní skupina.
Při křtu došlo i na témata jako sex, velikost penisu a podobně. Nestydíte se o těchto věcech veřejně mluvit?
Vůbec ne! Sex je parádní věc, všem ho rozhodně doporučuju, je to strašná sranda. Veškerý extremismus, jako je třeba ortodoxní Sparťan, ortodoxní Žid a tak dále, je za mě špatně. Ale takové hezké pošukávání je docela dobrý.
Po jak dlouhé době jste zamířil do společnosti?
Bydlím v Záběhlicích a mám tam vše – nonstop, své Vietnamky… Vůbec nikam nemusím. Do centra jezdím, jen když přijede nějaká návštěva. Pak dělám chytrýho, který všechno ví a vše jim ukazuju. Taky se mi občas stává, že jim ukazuju hospody, který už dávno nejsou. Ale jinak do centra moc nechodím.
Na jedné z televizí momentálně opakují pořad, ve kterém jste s Jaroslavem Sapíkem vařil. Nestýská se vám po působení v televizi?
Řeknu vám, že ne. Leda by ten pořad byl vysílaný úplně jinou formou. V tom, který jsme točili, je strašně málo legrace a na té to dnes hodně stojí. Nikdo nechce nikomu ukazovat, jak to má do detailu správně dělat a poučovat ho. Jde o to, aby si to člověk pustil, zasmál se a třeba šel do krámu, koupil si suroviny a uvařil si to. Jestli se jídlo bude prodávat v Alcronu, nebo nebude, o to vůbec nejde.
Jiří Babica se svými kamarádkami Anetou Christovovou a Vladimírou Pirichovou, kterým pokřtil knihu:
close
info
Zdroj: se svolením Jaroslava Hauera
zoom_in
Jiří Babica, Aneta Christovová, Vlaďka Pirichová
Věnujete se vaření pořád naplno, nebo už spíš rekreačně?
Vaření jsem se naplno věnoval asi do šestačtyřiceti let, potom jsem ho začal mít už jen jako koníček. Včetně televize. Nemám naštěstí potřebu ráno vstát a jít do práce. Pak vás díky tomu napadají šílené věci, které chcete realizovat. Ale baví mě, když mě lidi potkají na ulici a říkají mi, že si podle mě třeba něco uvařili, to je fajn.
V rádiu ještě působíte?
Už taky ne. Většinou když se změní vedení, letí řada lidí, což potkalo i mě. Ale na druhou stranu mám svůj youtube program, mám svoji televizi – Babicova televize. Přes léto jsme netočili, to jsme zjistili, že si mladí spíš užívají jiných zábav, ale od října vysíláme nové díly. Nicméně beru to už jen jako koníček, nedělám to pro výdělek. Jen abych žil. Už bych to ani dělat nemusel, ale baví mě to.
