Božena Němcová nebyla běhna. Kameníková: K nevěře ji dohnala touha po lásce

Kdy jste se dozvěděla o možnosti hrát Boženu Němcovou?
Na ten telefonát si pamatuji přesně. Cvičila jsem právě ve fitku, když mi z televize zavolali s pozvánkou na konkurz. Zeptala jsem se jen, koho bych ve filmu měla hrát. Opravdu mě nenapadlo, že by mě chtěli přímo na Němcovou. Dost mě tím překvapili. Na konkurz jsem samozřejmě šla, přestože mi to v tu chvíli přišlo ještě stále absurdní a snad i bláznivé. Když jsem se ale dostala do druhého kola, roli jsem si už přála získat opravdu hodně. Povedlo se.

Život Boženy Němcové byl plný vášně i bolesti. Nejednou musela vyhledat policii

Jak jste se na roli spisovatelky připravovala?
O tom, že mě berou, jsem se dozvěděla v listopadu, točit jsme začali v červenci. Od listopadu jsem tedy ležela v knihách a nedělala nic moc jiného, než že jsem četla její věci i knížky o ní. Chodila jsem po antikvariátech a hledala pořád další a další informace. Dnes mám doma docela slušnou sbírku knih týkajících se Boženy Němcové. Četla jsem i její dopisy, k nimž je přístup. Právě z nich jsem čerpala hodně. Víte, nikdy před tím jsem neměla možnost ztvárňovat kdysi opravdu žijící osobnost. Proto mi přišlo na místě vcucnout do sebe, pokud možno, co nejvíc informací o ní, abych se jí přiblížila.

Z minisérie Božena:

Bylo něco, co vám zvlášť usnadnilo práci při ztvárnění samotné Němcové?
Ač se vám to bude možná zdát jako malichernost, pro mě bylo docela podstatné, že mi změnili vlasy. Obarvili mi je načerno, k tomu jsem měla příčesek a nabarvené obočí. Tahle kompletní změna vizáže mi hodně pomohla. Když to řeknu trochu nadneseně, Němcová ke mně přišla přes zevnějšek, nemusela jsem tedy do postavy složitě „skákat“. Prvních pár dní bylo natáčení sice trochu náročnější, než si všechno sedlo, ale bavilo mě hned od začátku.

Nedělaly vám obarvené vlasy problémy v jiných projektech?
Naštěstí jsou na mě už všude zvyklí, vlasy si totiž pořád nějak měním a upravuji. Nedávno byl větší humbuk jen v momentě, kdy jsem řekla, že si svoji hřívu oholím. Ani to ale nakonec nikde a nikomu nevadilo.

Anna Kameníková: Božena Němcová prahla po lásce dychtivě a zoufale

Ostříhala jste se kvůli častému barvení vlasů načerno?
To byla poslední kapka, protože jsem viděla, jak mám vlasy kvůli častému barvení poškozené. Ale udělat jsem to chtěla už dlouho před tím. Byl to můj letitý sen. Navíc po Boženě Němcové šlo i o takovou očistnou terapeutickou záležitost, kterou jsem chtěla udělat pro svoji duši a zbavit se tím všeho, s čím se potýkala. Tahle změna pro mě byla hodně důležitá.

Docela by mě zajímalo, jaké jste měla pocity během samotného stříhání?
Pomáhal mi s tím kamarád, vizážista Zdeněk Fencl. Nejdříve mi z vlasů udělal culíčky, abychom o ně nepřišli. Poskytla jsem je totiž České televizi na nové paruky nebo příčesky. Mají je teď ve svém fundusu. Zdeněk mi culíčky ušmikl, a když už jsem měla vlasy kraťoučké, oholila jsem si hlavu sama. Super pocit! Všechno ze mě najednou spadlo.

S jakými reakcemi jste se setkala?
Poslední zhruba tři měsíce jsem o tom vážně uvažovala, mimochodem závěrečný natáčecí den Boženy jsem tím už byla naprosto posedlá, dívala jsem se na netu na videa holek, které se k podobnému kroku odhodlaly. Všechny se shodovaly v tom, že každý bude mít na tuto změnu názor a každý se k ní bude chtít vyjádřit. Abych toho tedy byla ušetřena, řekla jsem všem o svém rozhodnutí raději předem. A měla jsem klid.

Které scény z natáčení Boženy vám zůstaly v paměti nejvíc?
Smutné je, že mě jako první napadají intimní scény, které pro mě byly frustrující. Dost jsem je v sobě řešila a byla z nich vystresovaná. Nejsou mi vůbec příjemné. Na druhé straně cokoli jsme točili v přírodě, bylo moc fajn. Připadala jsem si doslova jako u Jane Austen – zmocňoval se mě příjemný pocit volnosti. Celý den jsme například točili na vysokém a velkém stromě, což byl super zážitek. Takže mě při vaší otázce napadnou buď právě ty frustrující obrazy, nebo naopak malebné.

Božena Němcová: žena, která chtěla volně dýchat v dusném režimu

Oblíbila jste si během natáčení nějaký kostým?
Kostýmy se mi líbily celkově. Dokonce jsem si jedny šaty, co jsem měla ve filmu, nechala ušít, protože jsem je milovala. Diváci je uvidí hned v prvním dílu. Jsou bílé s maličkými modrými kvítky. Myslím, že mi dají za pravdu. Šaty miluju a nemusela jsem mít naštěstí korzet, nemá totiž moc co držet. (směje se)

Boženu Němcovou hrajete v jejích mladších letech a poté vás vystřídá Aňa Geislerová. Kdy jste vlastně spolu točily poprvé společně?
Setkaly jsme se při natáčení filmu Nevinnost, což už je deset let. Pak jsme spolu točily u Vladimíra Michálka Pohádkáře. Udělaly jsme sice společně už tři filmy, jenže ani v jednom jsme neměly společný dialog. Vždycky jsme se buď míjely, nebo hrály jednu osobu v jiném věku. Takže vlastně ani sama nevím, jak se nám spolu hraje.

Role často zasahují do soukromého života, jak snášel váš muž období, kdy jste byla ponořená do Boženy Němcové?
Je hrozně statečný. Všechno zvládal skvěle, ale uvědomuji si, že to měl doma občas dost náročné. Jenže ono je to se mnou těžké obecně. Vždycky když mám hodně práce, nežije se se mnou asi zrovna dvakrát snadno.

Jak se to projevuje?
Když jsem určitou věcí takhle posedlá, mívám někdy záchvaty úzkosti a pláče. V naší profesi je to ale myslím celkem běžné, spousta kolegyň to prý mívá podobně. Nejsem výjimka. Manžel je naštěstí hodně trpělivý, navíc má rád umění. A koneckonců, s ním to také není vždycky úplně jednoduché, takže si zase nemáme až tak moc co vyčítat. (směje se)

Vladimír Polívka: Díky Slunečné se mi rozvinula krátkodobá paměť

Kromě natáčení se věnujete divadlu. Momentálně máte nazkoušené dvě nové inscenace, u třetí právě dokončujete zkoušení, jenže zatím neproběhla ani jedna premiéra.
Tahle situace je fakt nepříjemná ve všech směrech. S Equuem jsme v Činoherním klubu stihli odehrát aspoň jednu veřejnou generálku, takže jsme si vyzkoušeli reakce diváků, ale třeba v Divadle Letí jsme si s Lesem sebevrahů udělali premiéru „pro nikoho“. Snažili jsme se navodit si premiérovou atmosféru a díky tomu, že se na představení dívalo aspoň vedení a kameramani, kteří ho natáčeli, pár lidí při tom bylo. S Višňovým sadem v Divadle pod Palmovkou to vypadá zdlouhavě, zkoušení se totiž pořád přerušuje různými karanténami. Uvidíme, jak všechno dopadne.

Zaujala mě informace, že si od herectví odpočinete při práci v jiné branži…
V zoo jsem dělala asi před osmi lety na stáncích, kde jsem prodávala palačinky, zmrzlinu nebo smažila langoše. Vždycky jde o určité body zlomu, kdy něco dodělám a pokládám si otázku, čím se budu živit dál. A pokud mi život přihraje do cesty ne třeba úplně atraktivní práci a stojím před rozhodnutím, jestli vzít nějakou blbost, nebo čekat, než někdo zavolá s jinou nabídkou, jdu klidně dělat něco mimo svoji profesi. To byl důvod, proč jsem šla do zoo, nebo teď do sýrárny. Po natáčení Boženy jsem si navíc potřebovala pročistit hlavu, což mi práce v sýrárně umožnila. Mám v plánu se tam po dozkoušení Višňového sadu zase aspoň na čas vrátit. Přijďte se k nám podívat. Máme dvě prodejny, jednu pod Nuselskými schody a druhou na Andělu u Zborovské. Třeba se potkáme.