Jiří Jemelka: Firem, které si zadělávaly na problém už před covidem, jsou stovky

Vaše společnost pomáhá firmám, které jsou v záporných číslech anebo se chtějí rozvíjet. S čím za vámi klienti přicházejí častěji?
Poslední dva, tři roky máme vyrovnané portfolio zákazníků, tedy firmy, které řeší problémy, ale i ty které se chtějí dál rozvíjet. Měli jsme například klienta, řekl bych příklad amerického snu, který dělal počítačového experta a našel skulinu na trhu. Když mu firma fungovala, dostal se po pěti letech z nuly na půl miliardy. A nevěděl si s tím rady. To je příklad růstu firmy. S ohledem na covid, který nás zasáhnul loni na jaře, je ale momentálně, celkem logicky, více firem v krizi. Mnoho podnikatelů neví, co dál, hlavně těch, co podnikají déle, řekněme patnáct, dvacet let. Myslím, že jim trochu došel dech a možná i chuť a elán zabojovat. V byznyse se ale nesmíte nikdy zastavit.

Jak moc se změnily problémy firem s ohledem na covid?
Problémy jsou momentálně více naléhavé. Dříve byla firma v potížích, ale podnikatelské prostředí bylo poměrně stabilní a věděli jsme, že když začneme systematicky pracovat na obchodu, utáhneme šrouby v některých oblastech, tak firmě dokážeme s největší pravděpodobností pomoci. Dneska jsou ale firmy v existenčních problémech, jsou na hraně a hrajeme v podstatě vabank. Teď nestačí poladit firemní strategii, dneska musíte řešit, co dělat, aby firma přežila.

Které obory podle vás krize zasáhne nejvíce? Už teď je jisté, že zásadní dopad má krize na cestovní ruch a s tím spojené…
Největší dopad má dnešní situace samozřejmě také na restauratérství a hotelnictví, na toto odvětví ale experti nejsme. Problémy ovšem řeší i ostatní segmenty. Například firmy, které mají strojírenskou výrobu, se mnohdy nemohou dostat k materiálu. Stává se také, že jim přijde do práce o třicet procent míň lidí, protože jsou nemocní, hlídají doma děti nebo jsou v karanténě. To všechno jsou velmi nestandardní situace.

V televizi zmínili jeho živnost, kompenzační bonus mu ale překvapivě zamítli

Jak jste reagoval loni na jaře, kdy začaly platit první restrikce? Dokázal jste už tehdy odhadnout následky a rozměr koronakrize?
V květnu 2020 byli podnikatelé zmateni, nevěděli, co bude dál. V J.I.P jsme bili na poplach a všem, se kterými jsme spolupracovali, jsme říkali, ať nečekají na vládu, ani na pomoc nikoho jiného, ale řeší problém uvnitř, ve své firmě. Valná většina podnikatelů začala logicky škrtat. V první fázi ani není jiná šance než zoptimalizovat náklady, protože v nejistém prostředí se spoléhat na to, že vám poroste obchod a zvýšíte tržby, by bylo naivní. Udělal jsem ale velkou chybu. Byl jsem první, kdo v červnu a v červenci uklidňoval všechny naše klienty, že nic takového jako březen a duben 2020 se už nebude opakovat. Běžná praxe totiž je, že když přijde krize, firma spočítá ztráty a řeší, co dál. Připraví si krizový scénář a udělá veškeré preventivní kroky, aby se situace neopakovala. A takto jsme uvažovali i my. Věřili jsme, že stejně se k tomu postaví vláda. Klientům jsem se pak musel jít omluvit. To, co se stalo, jsme opravdu nečekali.

Takže podle vás vláda podzimní vlnu podcenila a nepřipravila se na ni. V čem vidíte největší problém?
Jeden velký problém je samotný Lex Covid, zákon o tom, jak pomáhat firmám, které jsou v úpadku. Ta pomoc je samozřejmě velmi důležitá, ale je potřeba si uvědomit, že držet uměle při životě firmy, které by bez dotací a pravděpodobně i bez příchodu covidu, šly dávno do insolvence, není rozumné. Na dotacích firma dlouhodobě nepřežije. Dřív nebo později tento ochranářský styl skončí a musíme si přiznat, že není možné pomoci všem. Pro ilustraci: firem v konkurzu bylo v roce 2020 asi o čtvrtinu méně, než v přechozích letech 2019 a 2018, což je absurdní. A důvodem je zmiňovaný Lex Covid. Představa, že by Lex Covid nebo něco obdobného trvalo třeba dalších pět nebo deset let, je děsivá. Když máte zdravé tržní prostředí, spousta věcí se dá predikovat, pokud do toho ale uměle zasahujete, je to špatně.

Kompenzace od státu tedy nemají smysl?
Žijeme v právním státě a v demokracii, a z hlediska morálního, je samozřejmě dobře, že se vláda snaží situaci řešit, a díky za to, ale určitě to nepomůže zachránit firmu. Neznám takovou, která by přežila jen díky vládním zásahům a dotacím. Firem je v Česku na úrovni akciovek a eseróček asi tři sta tisíc, aktivních živnostníků je tady přes milion, a když jsem se podíval na Český statistický úřad, kolika firmám vláda v rámci programu Covid pomohla, nevěřícně jsem zíral. V prvním balíčku se dostalo pomoci 1500 firmám. To je absurdní. Zkušení byznysmeni ale nečekali a začali ihned jednat. Snažili si třeba přilepšit vládní pomocí, ale dobře věděli, že náklady tím nepokryjí. Když vám spadnou tržby ze sta procent na nulu během dne, dvacet či třicet procent, které dostanete od státu nebo sleva na nájmu, vám nic nevyřeší. Je to případ i módní značky Pietro Filipi. Firem, které si zadělávaly na problémy už dlouho před covidem, jsou stovky. Když se podíváte na jejich výsledovky v přechozích třech letech, zjistíte, že saldo pohledávky versus závazky, bylo totálně v neprospěch. Závazky třeba čtyřikrát převažovaly pohledávky. Hospodářské výsledky byly v řádech desítek milionů ve ztrátě, a covid pro ně byl jen poslední rána. Takovým firmám pomáhat, mi přijde až neetické. Jakým klíčem peníze na pomoc firmám přerozdělovat si netroufám určovat, ale z tohoto modelu mám pocit, že peníze nekončí, kde mají.

Začínala s originální módou, teď už vyrábí i kosmetiku v souladu s přírodou

Takže si klienty vybíráte i na základě toho, jak hospodaří nebo jaká máte kritéria pro to, abyste s firmou navázali spolupráci?
Měli jsme klienta, kterému v dubnu 2020 skočily měsíční tržby z deseti milionů na milion korun, ten člověk byl zoufalý. Přesto se nám podařilo v prosinci skončit v pětimilionovém zisku. Čím horší situace je, a čím později se s tím začne něco dělat, tím radikálnější je řešení. Snažíme se vybírat si firmy takzvaně za pět dvanáct. Nejdeme do všeho. Nehrajeme si na hrdiny, kteří se tváří, že zachrání všechny a všechno, tak to nefunguje. V prvním kroku, když nás firma osloví, si uděláme analýzu, zprávu o tom, jak je firma nastavená a jaké jsou její možnosti. Pak přicházíme s návrhem co dál, anebo na rovinu říkáme, že to nezvládneme. Je to zpravidla v případech, kdy problémy ve firmě zrají třeba deset let.

Dalo by se tedy říci, že některé společnosti v loňském roce doběhlo neuvážené hospodaření předchozích let?
Nabíhám si teď trochu na veřejný lynč… Máme za sebou spolupráci s více než sto sedmdesáti malými a středními firmami, a ne každá hospodaří rozumně. Už to sice nejsou devadesátky, kdy měl majitel milion na účtu a šel si koupit drahé auto, a neřešil, jestli z faktur, které vydal, mu peníze přijdou a bude mít na mzdy. Ale většina lidí žije dnes na dluh, a u firem je to dost podobné. Pokud takhle máte nastavený mindset (způsob myšlení pozn. red.) a hospodaření firmy, je logické, že vás to doběhne.

Jak jsou podle vás české firmy pružné? Když přijde takováto krize, jako je covid, jsou čeští podnikatelé schopni rychle reagovat na situaci a přizpůsobit se?
Nedá se to paušalizovat. Řekl bych ale, že líp situaci zvládají mladí lidé. Podnikatelé ve věku pětadvacet až pětatřicet let na krizi reagují rychle a mají chuť přežít, mají energii, hledají cestu, jak zachránit svou firmu. Pokud však máte padesát šedesát let, jste v úplně jiné situaci a začínat od nuly není tak snadné jako ve třiceti. Takže je to trochu pochopitelné.

Alarmující zjištění: Pětinu podnikatelů čeká kvůli omezením do měsíce krach

Současná krize ale nedoléhá jen na firmy a jejich majitele, ale promítá se i do nižších pater mezi zaměstnance. Panuje velká nejistota a často nepříjemná atmosféra, jak řešit tohle?
Ze zkušenosti vím, že ve firmách často nefunguje komunikace. Zejména v menších firmách, kde je dvacet, padesát nebo sto lidí, je komunikace velmi důležitá. Pokud se majitel uzavře v kanceláři a neřekne zaměstnancům, jaká je situace, nabíhá si na problém. S lidmi je potřeba mluvit, a to se v rámci interim managementu snažíme firmy učit.

A máte teď více klientů než před rokem?
Minulý rok jsme spravovali sedmadvacet firem. Víceméně se pohybujeme v procentuálním nárůstu deset až dvacet procent ročně. A musím říct, že první měsíc a část února jsme zaznamenali obrovský nárůst, momentálně máme na stole pět nových klientů. Kdyby to šlo tímto tempem, nedokážu si představit, jak bychom letošní rok zvládli.

Přibližte, jak to pak vypadá v praxi, když vás klient osloví?
Zrovna teď jsme dělali velkou firmu, metodika ale byla stejná jako posledních deset let. Absolvovali jsme řízené rozhovory s lidmi napříč firmou a po vstupní analýze jsme předávali majiteli výstup toho, co jsme zjistili a jaké kroky navrhujeme. A víte co? Majitel společnosti byl velmi překvapený, když zjistil, že jsme identifikovali přesně ty problémy, které ho trápí. A tak jsme se dohodli na spolupráci. Postup je všude stejný. Pak vybereme manažera, který bude projekt realizovat, seznámíme ho s majitelem, následuje smlouva o mlčenlivosti a další potřebné náležitosti, připravíme akční plán a pustíme se do práce. Průměrná délka spolupráce je dva roky. Děláme executive interim management, to znamená, že řídíme firmy klientů z pozic výkonných nebo generálních ředitelů.

Vesnickým sámoškám covid svědčí. Lidé se vyhýbají velkým městům

Máte manažery rozdělené podle odbornosti?
Rozhodně. S nadsázkou říkám, že jsme trochu alchymisté. Každý má totiž jiné zkušenosti a musíte je umět vhodně využít. Nejdřív identifikujeme problém, který klienta trápí, a až na základě toho určujeme manažera, který bude danou věc řešit.

Váš tým interim manažerů je čistě mužský…
Máme ženy v obchodním týmu a personální ředitelku. Přál bych si, aby tady bylo dam víc. Ženy jsou totiž v krizových situacích dobré šéfové. Je to ale možná úděl oboru. A uznávám, máme tvrdá kritéria pro výběr našich interim manažerů. Jedním z nich například je, že takovýto člověk musí vést konstantně pět až osm let jednu firmu. Nemůžeme si dovolit chybovat nebo dělat pokusy. Kritéria jsou ale stejná jak pro ženy, tak muže.

Letošní rok bude pro podnikatele velká výzva. Řekněte na závěr, na co by se teď měl vrcholný management firem zaměřit?
Nevíme, co bude, co nám vláda nastaví. Pokud člověk, který dává hybnost firmě, nemá sílu se rvát s tím, co přichází, nemá nápady a impulzy, je to těžké, dokonce bych řekl nemožné. Bavíme se asi o třiceti procentech podnikatelských subjektů, které mají opravdu velký problém. Paradoxně jsou i obory, kterým se v této době daří, a pak je část, která to nijak zvlášť nezaznamenala. Je potřeba inovovat a přizpůsobit se. Kdo se přizpůsobí, přežije.