Podle analýzy Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV) tak například už téměř čtvrtina lidí pracovala přes takzvané příležitostné práce, kdy zaměstnavatel povolává lidi podle své potřeby.

Digitální nomádi

Šestnáct procent pak pracovalo nebo pracuje na dálku s využitím internetu a dalších komunikačních technologií. Tato práce je obvyklá zvláště v IT. Například u „digitálních nomádů“, což bývají třeba programátoři vydělávající si z domova či ze zahraničí.

Šest procent lidí pak má zkušenost s takzvaným platformovým zaměstnáním, což je práce zadávaná on-line. „To je třeba přes platformy Uber nebo Airbnb. Překvapilo nás, kolik lidí si takto přivydělává,“ řekla včera na tiskové konferenci spoluautorka studie Soňa Veverková.

Naděje i obavy

Poměrně časté je také například sdílení jednoho pracovního místa několika lidmi, se kterým má zkušenost téměř šestina zaměstnaných. Častěji tyto typy smluv preferují lidé mladší třiceti let, z velkých měst a s vysokoškolským vzděláním. Umožňuje jim to větší pracovní i časovou flexibilitu a přináší pocit uspokojení.

Jenže to má i svá negativa. Někteří lidé nejsou schopni si doma rozvrhnout práci. Často se pak ocitají v nejistotě. „Sice mě při pohledu do diáře leckdy děsí, že tam mám prázdno, ale ono se to zatím vždycky zaplnilo,“ konstatoval například jeden z účastníků výzkumu.

Hrozivá krize

„Často si tak zřejmě kvůli nízkým platům přivydělávají, takže je to ne vždy dobrovolné,“ řekla na konferenci Kateřina Smejkalová, vědecká pracovnice Friedrich-Ebert Stiftung. Podle autorů výzkumu ale většina lidí tyto nové typy úvazků přijímá kvůli tomu, že jim z nějakých důvodů vyhovují. Jenom malá část uvedla, že je k tomu přiměl zaměstnavatel.

Podle Veverkové se pak tito lidé dobrovolně stáhli z ochrany zákoníku práce, což je pro ně sice výhodné za ekonomické konjunktury, v případě budoucí krize se jim to ale může vymstít.