Kvůli likvidačním podmínkám budou pěstitelé v Lužanech radikálně redukovat sady, a to ze 150 na 50 hektarů.

„Až skončí nesmyslný pětiletý cyklus pro poskytování dotací od zemědělského intervenčního fondu začneme sady likvidovat. Nebudeme už dále prodělávat na ovoci dva až tři miliony ročně," zlobí se Zmatlík a není daleko od ostrých výrazů vůči zemědělské politice státu.

„Není u nás žádný zpracovatelský průmysl. Višně prodáváme za pět korun na lisování do Chrástu, odkud se dále vyveze koncentrát do západní Evropy. Višně na kompot se vyváží přímo do Německa za šest až osm korun. Němec velmi dobře ví, že u nás chybí zpracovatelský průmysl. U rybízu je cena zchlazeného zboží na úrovni pěti korun, všechno jde ven, do tuzemska nic, není kam. Už za komunistů byla cena červeného rybízu pět korun za kilo," rozohňuje se.

Ceny jsou jasně prodělečné a sotva pokryjí výrobní náklady. Pěstitelům nejsou schopni pomoci ani odbytová centra.

Lužanští si hodlají ponechat část višní, jablka a švestky. S rybízem se definitivně rozloučí. „Posledních deset let se sadařina nerentuje, nač mám pěstovat ovoce, když ho nemám kde prodat? Odbytová družstva také nic nepředvedla," říká muž, který se v oboru pohybuje třicet let.

Ředitel Zmatlík navíc upozorňuje, že zemědělci ještě nedostali vyplaceny loňské dotace na údržbu sadů a luk.
Stát jim dluží 2,5 milionu korun a ministr přitom paradoxně slibuje, že dotace farmářům do budoucna navýší.
Jana Pokorná, ředitelka Agro Žlunice, které spravuje 90 hektarů sadů, je odlišného názoru. „Ovocnářství do našeho kraje patří a my je hodláme určitě zachovat. Sady naopak každým rokem rozšiřujeme."

Ve Žlunicích se zaměřili na pěstování broskví, švestek a jablíček. S jejich odbytem nemají problémy. Odvětví prý není prodělečné.