V osmdesátých letech minulého století totiž přišel požadavek na další výstavbu jaderné elektrárny. A východní Čechy, hlavně pak Opatovice nad Labem, byly v plánech státních úředníků brány jako jedna z pravděpodobných variant. „V průběhu roku 1980 byla zahájena příprava lokalit po jadernou elektrárnu Východní Čechy. Podmětem pro zahájení výběru lokalit pro JE ve Východočeském kraji bylo předchozí porovnání potřeb a předpokladů realizace JE v několika krajích,“ stojí v dokumentech, které se jako memento své doby ukrývají v šanonech pardubického okresního archivu. O hledání nových umístění jaderných zdrojů energie rozhodlo na svém jednání 8. října roku 1981 Předsednictvo vlády ČSSR. Mezi lety 1981 a 1982 pak zabezpečil resort energetiky zpracování územně plánovacího podkladu pro výběr lokalit jaderné elektrárny. Podle dokumentů byly vytipovány Holice (4x1000 MW), Nechanice (4x1000 MW), Opatovice (2x1000 MW (s možností rozšíření o další dva bloky na celkový výkon 4 000 MW)) a Rohoznice (2x1000 MW). Do užšího výběru poté postoupily Holice a Opatovice.

Elektrárna Opatovice se od roku 1984 zúčastnila pod vedením ČEZu přípravy jaderné elektrárny. „Lokalita Opatovice se v té době zdála jako poměrně příznivá. A to z několika hledisek. Například tu byla nízká seismicita. Výhodou byla i poloha ve středu republiky a tím pádem ve středu celé elektrizační soustavy,“ uvedl jeden z pamětníků, který dostal část tohoto úkolu na svůj stůl v roce 1984. Své jméno, které redakce zná, však nechtěl uvést. S výstavbou nové jaderné elektrárny se podle dochovaných dokumentů počítalo v letech 1994 až 2000, kdy měl být spuštěn první blok. Areál elektrárny byl i na pozemcích bývalého složiště popílku Dřítče. Tedy na místech, kam dnes například chodí hrát lidé golf. „V roce 1982, 1984 a 1987 se o variantách jaderné elektrárny ve východních Čechách běžně psalo v časopise Architektura ČSSR. V územně plánovací dokumentaci sídelní aglomerace Hradce Králové a Pardubic byla místa jaderné elektrárny plánována,“ doplnil informace vedoucí památkového odboru hradeckého magistrátu Jan Falta s dodatkem, že stávající tepelná elektrárna měla být ponechána jako špičkový a pološpičkový zdroj.

Zaniklé vesnice

Pokud by skutečně k výstavbě jaderné elektrárny došlo, zanikly by v okolí Opatovic tři vesnice. „Na rozdíl od JE Holice bude při této lokalizaci nutné asanovat několik ZSJ (Základních sídelních jednotek), které se nacházejí přímo v areálu staveniště. Jedná se o sídelní jednotky Újezd, Zástava I a Zástava II,“ stojí v technické zprávě z ledna roku 1986 s dodatkem, že v případě této varianty by došlo: „k vystěhování a úplné asanaci celého pásma 0 – 1 km… V pásmu 0 – 1 km žije 172 obyvatel, pro něž bude třeba zajistit nové ubytování.“

Toto ubytování by bylo možné například v Pardubicích či Hradci Králové, kde se pro výstavbu JE počítalo s velkými novými sídlišti. Pro výstavbu elektrárny se totiž uvažovalo s maximálním počtem 11 700 pracovníků v roce 2002: „přičemž v letech 1999 – 2004 bude na výstavbě JE pracovat více jak 10 tis. pracovníků.“ Nová sídliště počítala nejenom s ubytovnami hotelového typu, ale i s výstavbou nových domů a rodinných domků.

„Bylo plánováno také posílení zásobování pitné a užitkové vody a se pak v té době uvažovalo o výstavbě vodní nádrže Pěčín či v Sopotnici. Dopravní obslužnost z Hradce a Pardubic by do elektrárny zajišťovala nová trolejová linka, která by tato města propojila,“ dodal pamětník.

Černobyl a revoluce

A i když plány a vize čítají stovky stran, nakonec ze samotné realizace sešlo. První trhlinou celého projektu byla událost z 26. dubna 1986, kdy došlo k jaderné havárii v Černobylu. Tehdy se změnil přístup vyhodnocování vlivu jaderné elektrárny na populaci ve velice blízkých stotisícových městech. Toto vyhodnocování zahrnovalo i tak zvané nadprojektové havárie, přestože v Opatovicích se počítalo s jinou technologií, než byla použita v Černobylu. Místo Opatovic se tak do hledáčku dostala obec Tetov ležící na rozhraní pardubického a kolínského okresu. 14. Prosince roku 2006 však Pardubický kraj tuto lokalitu, vzdálenou 30 kilometrů od Pardubic a 10 od chvaletické elektrárny, vyškrtl ze svých územních plánů.

Posledním hřebíčkem do rakve JE v Opatovicích byla sametová revoluce v roce 1989. „Tehdy se začalo ještě vážněji brát v potaz i společenské hledisko takové výstavby, ale také se začaly redukovat a aktualizovat plány spotřeby elektrické energie. Na začátku devadesátých let se tak od výstavby JE v Opatovicích definitivně opustilo. Místo toho se zde začalo pracovat na odsíření a její ekologizaci,“ doplnil poslední dílek do mozaiky elektrárny pamětník.