Kliknutím zvětšíteA záchrana památek je životní náplní i Filipa Trunečky z Boršova u Moravské Třebové. Na rozdíl od většiny podnikatelů, kteří se, jako on, zabývají rekonstrukcemi hmotného historického dědictví, však přistupuje ke své profesi jinak. Ctí tradice a památkám vrací jejich původní krásu postupy, které používali už ti, kteří jim vdechli život.
V rodné vsi, která se táhne v délce několika kilometrů od města až masivu Hřebečského hřbetu, koupil před lety chátrající faru a postupně, krůček po krůčku ji vrací vzhled, který téměř ztratila. A byla to i nedaleká Moravská Třebová, město s unikátně dochovaným historickým jádrem tvořeným pozdněgotickými a renesančními měšťanskými domy, renesančním arkádovým zámkem a děkanským kostelem, která Filipa Trunečku ve vnímání památek významně ovlivnila.
Nečekaný objev
Na profesní dráhu jej přivedlo studium památkové péče a praxe v Národním památkovém ústavu. Už během studia se Filipu Trunečkovi povedlo v kostele sv. Anny v Boršově, o kterém zpracovával stavebně historický průzkum, odhalit fragmenty nástěnných maleb ze 14. století. Nečekaný objev překvapil i odborníky. Ovšem hlavní impulz, který jej při záchraně památek nasměroval k návratu k tradičním postupům a technologiím, byl několikaletý pracovní pobyt ve Velké Británii.
Už před návratem do Čech dozrál k rozhodnutí, že jeho místo nebude v kanceláři památkového úřadu, ale venku, na návsích a v ulicích měst, na lešení s rukama od vápna.
„V Anglii jsem zjistil, že firma, která se specializuje na obnovu památek, k rekonstrukcím přistupuje jiným, ne běžným stavařskoinženýrským způsobem, včetně používání tradičních řemesel a čistě vápenných malt a omítkovin. Měl jsem štěstí na zkušeného starého irského mistra, konzervátora omítek, který mě proškolil,“ vysvětluje Filip Trunečka.
„Moje podnikání zcela nesplňuje definici podnikání, že podnikatel podniká za účelem zisku. V tomto oboru se to trochu míjí a kolegové se mi smějí, že jsme spíš neziskovka,“ podotýká s nadsázkou. Podle něj je to spíš služba pro drobné investory, kterým se velké stavební společnosti vzhledem k nízkorozpočtovým zakázkám spíše vyhýbají.
A proč se pustil do podnikání, které nepatří zrovna k nejlukrativnějším. „Řemeslník je ten, který může památku zachránit anebo ji naopak zničit. Sebelepší památková péče nic nezmůže, pokud opravy neprovádí firma, která je dokáže udělat dobře. Proto jsem se rozhodl věnovat se řemeslné stránce obnovy památek,“ pokračuje.
Písek a vápno
Materiály, které Filip Trunečka při opravách památek používá jsou prosté, písek a vápno. Mohlo by se zdát, že na tom není nic překvapivého nebo neobvyklého, ale opak je pravdou. V současné památkové péči se bohužel tradiční materiály a technologie příliš nepoužívají, přednost podle Filipa Trunečky poněkud nepochopitelně, dostávají cementové směsi, které ale původnímu vzhledu památek příliš neprospívají.
„Je to nejjednodušší, co může být. Vápno mám z vápenky a písek získávám z vyplavenin z vlastního pole. Celé to je o rutinním dodržování přísných technologických postupů. Soustředím se i na to, abychom při obnovách brali ohled na původní strukturu vápenných povrchů, kterou se snažíme přesně replikovat,“ vysvětluje Filip Trunečka.
Pokud má z dlouhé přehlídky památek, na jejichž záchraně a obnově se podílel, vzpomíná z poslední doby na rekonstrukci kapličky sv. Floriána v Lutíně na Olomoucku nebo na několik sezón probíhající obnově fasád hradu Šternberk. Rekonstrukcí významných i méně známých památek má na kontě ale mnohem víc.
Přístup k rekonstrukcím památek, který si Filip Trunečka zvolil a důsledně jej ve své práci uplatňuje, mu v loňském roce vynesl ocenění Nositel tradice lidových řemesel, které uděluje Národní ústav lidové kultury. Slavnostní předání ocenění proběhlo v září při příležitosti národního zahájení Dnů evropského dědictví v Uherském Hradišti.
12
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
