Pivovar Tambor slaví dnes od 11 hodin pět let svého trvání. Bohatý program v areálu doplní také představení nového druhu Královédvorského piva Tambor, polotmavého ležáku 11, který nese jméno J. Jakoubek.

Různorodá činnost

Proč právě Jaroslav Jakoubek? Bývá označován za Otce českého šansonu, je autorem mnoha populárních písniček. Stejně jako jiný královédvorský rodák, R. A. Dvorský, byl ale také autorem, na kterého se mělo zapomenout.

Narodil se 30. října 1927 ve Dvoře Králové. Po studiu gymnázia a chemické průmyslovky začal pracovat v Tibě. Koncem padesátých let odešel do Prahy, kde se hned zapojil do kulturního života. Ve dne pracoval ve státní projekční kanceláři textilního průmyslu, večer se věnoval kultuře. Díky trochu volnější atmosféře tu začaly vznikat zárodky budoucích legendárních scén.

Otec Jaroslava Jakoubka se jmenoval také Jaroslav a narodil se 29. 11. 1899 ve Smiřicích. Byl vlastivědný pracovník města Dvora Králové, dále úředník advokátní kanceláře JUDr. Františka Pařeza, předseda knihovní rady městské knihovny ve Dvoře Králové, správce městského archivu v letech 1950 až 1955. Byl také nadšeným Sokolem. Je autorem městské kroniky z let 1939 až 1945. Zemřel 10. 1. 1961 ve Dvoře Králové.

Jaroslav Jakoubek se s Ivanem Vyskočilem podílel na vzniku divadla Na zábradlí, pomáhal při prvních krůčcích poetické kavárny Viola, byl u zrodu divadla Rokoko. V době, kdy se ještě Jiří Suchý neznal s Jiřím Šlitrem, psal pro něj Jakoubek texty. Stal se externím redaktorem Československého rozhlasu a televize. Jeho písničky zpíval Václav Neckář, Eva Pilarová, Pavlína Filipovská, Rudolf Pellar, Ljuba Hermannová a mnoho dalších zpěváků.

„Nebýt Jardy, tak o mě vlastně nevíte. S Honzou Schneiderem jezdili do plzeňské Alfy. Tam si mě všimli a tak dlouho o mě vyprávěli Pepíkovi Vobrubovi, až mě pozval na zkušební natáčení s Tanečním orchestrem Českého rozhlasu," vzpomíná Václav Neckář.

Po roce 1968 se zařadil mezi širokou skupinu umělců, kteří byli donuceni opustil veřejný život. Několik let měl Prahu „zakázanou". Začal pracovat na různých dělnických pozicích, občas jeho přátelé umožnili uvést písničku nebo melodii v divadle či rozhlase. Jak vzpomínají Královédvoráci, tvořil v té době do šuplíku. Po roce 1989 se mohly opět jeho písničky hrát, on sám se v devadesátých letech vrátil jako externí hudební redaktor do Českého rozhlasu. Příliš si ale nové svobody neužil. Zemřel v Praze 27. července 1993.

Hit Olympicu

Dva roky po jeho smrti vyšlo profilové CD. Vznikl také jeden z jeho nejznámějších hitů, Nějak se vytrácíš má lásko, který nazpíval Petr Janda a skupina Olympic. „Jednou se Jaroslav trochu zlobil na svět a já jsem na pár hodin odešla – a tenkrát napsal šanson Nějak se vytrácíš, má lásko, s věnováním pro mě," vzpomíná jeho žena Jiřina Jakoubková. Text písničky je ale mírně upravený. Celkem se Jakoubek podílel na téměř 400 písničkách.

Jaroslava Jakoubka připomíná na domě ve Vinohradech, kde žil, pamětní deska. „Ve městě samém žádnou připomínku nemá. Proto se Královédvorský pivovar Tambor rozhodl se souhlasem manželky Jiřiny Jakoubkové pojmenovat u příležitosti 5 let od znovuobnovení vaření piva ve Dvoře Králové nové pivo Tambor, polotmavý ležák 11 právě po Jaroslavu Jakoubkovi," vysvětlil majitel pivovaru Tambor, Nasik Kiriakovský.

Mezi jeho nejznámější písničky z té doby patří Blues vo blůze (P. Filipovská), Víc nechtěl by snad ani D´Artagnan (W. Matuška a M. Kubišová), Smutný představení (L. Hermanová), Písnička pro Martu (K. Gott), Sněhová vločka (J. Suchý), Plakát (R. Pellar) nebo Táborák pro dva (V. Neckář).

Bedřich Machek