S majitelem Davidem Horáčkem zde nově dýchá nejen staré sklepení, kulturou žije i půda podniku. V komorním prostředí se tu setkávají s publikem spisovatelé, umělci, hudebníci, cestovatelé, dobrodruzi. David Horáček k tomu provozuje přes ulici kino. Po zmrazení kultury se zavřela i restaurace. Jak reagoval na přísná koronavirová opatření? Dívá se na vše s nadhledem. „Nebaví mě si pořád stěžovat. Já jsem jen malý provozovatel kultury a restauračního zařízení, větší podniky jsou na tom daleko hůř,“ míní. Nejhorší je to prý s překládáním akcí, ale takový je život.

Horáček zdůrazňuje, že zdraví je přednější. Přiznává, že on sám nemá takové existenční problémy, protože podniká ve svém, což je podle něho velká psychická úleva. Co dál? Do malování se tu vrhli v první covidové vlně, s druhou nepočítali. „Tak nevím, já mám fajn lidi, o které nechci přijít, i když mě to bude stát dost peněz, ale čtrnáct dnů nebo tři neděle, to je v životě málo. Prostě to nějak přeskáčeme a pojedeme dál. Hlavně abych si lidi udržel a byli jsme zdraví. Když pak někdo onemocní, je to stokrát horší.“

10.10. 2020, magické datum, které si vybrala řada snoubenců k uzavření sňatku. Seskupení čísel má přinést do vztahu optimismus, štěstí a dětí jako smetí.
Desítky vnáší do vztahu optimismus a štěstí

I zdejší podnik zřídil výdejní okénko. Podle Horáčka je to jeden ze záchranných bodů pro hospodské, aby si udrželi lidi a dali jim nějakou práci, i když okénka dnes otevírá téměř každá provozovna včetně barů. „Nikdo si prostě nemůže v dnešní době dovolit úplně zavřít a být doma,“ zdůrazňuje podnikatel.