Oba výrobky získaly takzvané chráněné zeměpisné označení (protected geographical indication; PGI), které spolu s další známkou - tradiční zaručenou specialitou (traditional speciality guaranteed; TSG) - zajišťuje, že se výrobek částečně nebo zcela vyrábí v určité zeměpisné oblasti.
Proti registraci tradičních sucharů, které se vyrábějí v Lomnici nad Popelkou na východě Čech, nikdo neměl žádné námitky. V případě trubiček z Hořic se o udělení ochranné známky už vědělo, ale čekalo se na oficiální zařazení do unijního seznamu.
Výrobci trubiček z Hořic a blízkého okolí udělení ochranné známky uvítali. „Předpokládáme, že to hořické trubičky zviditelní a evropské známky také pomohou při další prezentaci našich výrobků,“ řekl ČTK například Dušan Šeps ze společnosti Pravé hořické trubičky. Hořické trubičky jsou stočené ze dvou sladkých oplatek, podle legendy se recept do Hořic dostal v roce 1812 od kuchaře Napoleonovy armády, která se vracela z tažení do Ruska. O známost trubiček se postaral na přelomu 19. a 20. století podnikavý cukrář Karel Kofránek, který výrobu trubiček zdokonalil.
O registraci lomnických sucharů požádalo loni sdružení jejich výrobců, které zastupuje tři místní producenty. Jejich reprezentantem je společnost J. Jína 1810, která od jara vyrábí v Košťálově suchary podle tradiční receptury vytvořeném živnostníkem Michalem Jínou před bezmála 200 lety. Od registrace si výrobci slibují především snazší přístup na evropské trhy.

Exportní konsorcium

“Připravujeme také exportní konsorcium firem, které vyrábějí lomnické suchary, hořické trubičky a štramberské uši, rádi bychom postupovali společně při exportu,“ řekl dnes ČTK předseda sdružení a ředitel společnosti Michal Seidl.
Výroba lomnických sucharů je náročná na ruční práci a automatizovat ji lze podle Seidla jen obtížně. Suchary se pečou dvakrát a před druhým pečením se obalí v moučkovém cukru, tím se od obyčejných sucharů na první pohled liší. Sladké suchary, které se pečou i s mandlovou, oříškovou či arašídovou příchutí, se vyrábějí stejným postupem desítky let v Lomnici nad Popelkou a jejím okolí a podle producentů existují desítky receptur.
Registrace značky zajistí, že toto označení budou moci používat jen místní výrobci z Lomnice a blízkého okolí. „Dosud se totiž podobné pečivo vyrábí pod tímto názvem i jinde v republice a často vůbec originálním sucharům neodpovídá a tím nám škodí,“ řekl Seidl. Malá pekařská firma zatím zaměstnává jen pět pracovníků, do budoucna ale počítá s rozšířením výroby a originální Lomnické suchary chce také vyvážet do zahraničí.

Systéjm označování

Systém označování výrobků z určitých zeměpisných oblastí, které se pak nesmějí vyrábět nikde jinde, vznikl v roce 1992.
První tři registrace ČR získala při vstupu do unie, neboť zápis budějovického piva, budějovického měšťanského varu a českobudějovického piva si Češi jako jediní z nováčků vyjednali už v přístupové smlouvě k EU. Kromě nich získaly ochranné známky žatecký chmel či pohořelický kapr a zápis čeká karlovarský suchar.
ČR má dosud nejvíc ochranných známek z nováčků EU. Například Slovensko, či Maďarsko podle webových stránek EK zatím žádné nemají. Několik dalších českých výrobků, například pardubický perník nebo mariánskolázeňské oplatky, na zisk ochranné známky navíc stále aspiruje.
Zdaleka nejvíce ochranných známek pro své výrobky mají středomořské země - Itálie, Francie, Španělsko a Portugalsko.
Kromě známek PGI a TSG unie uděluje ještě takzvané chráněné označení původu (protected designation of origin - PDO), který by měl pokrývat potraviny vyráběné a připravované v určité geografické oblasti za využití uznaného know-how. Tu získal například pohořelický kapr či žatecký chmel.