Vše se opět točí kolem prodeje ovoce, s kterým je v letošním roce ještě větší problém než v letech předchozích. Rybíz nikdo nechce ani za korunu.

Sadař Ladislav Vágenknecht z Lužanské zemědělské a.s. si stěžuje: „Já to ani nebudu komentovat, je to zbytečné. Odbytová situace nikoho nezajímá, rybízu bylo dost, broskví bude přetlak, ale my to neprodáme, protože u nás nejsou zpracovatelské podniky. Výkupní ceny jsou navíc tak nízké, že nepokryjí výrobní náklady. Je to nepochopitelné.“

Problémy

Rybízu se přitom letos urodilo poměrně hodně, na ploše 53 hektarů se očekávala úroda 150 až 180 tun. Prodala se polovina, zbytek zůstal na keřích, poslední cisterny, které odběratel odmítl, skončily jako hnojivo na poli. O rybíz mělo v minulosti zájem Německo, dnes jej nechce z důvodu finanční krize, kdy lidé přestali nakupovat.

Podle Vágenknechta je hlavní problém v tom, že k výměrám není dostatečná zpracovatelská kapacita.

Nova dříve Fruta) Sobotka vykupuje jen malý sortiment a pouze do 10 metráků, rybíz lisují jen v Chrastu u Chrudimi. S višněmi je situace podobná, ze 100 tun, které se urodily, se podařilo prodat 27.

Co zůstalo na stromech, shodila nedávná vichřice. Ta také poškodila částečně úrodu jablek, která už je ze čtyř pětin zničená od květnového krupobití. Finanční ztráty na rybízu a višních se odhadují na dva miliony korun.

Odbyt

Nepomohl ani prodej přes odbytová družstva. Ke vstupu do nich byli zemědělci přesvědčeni s tím, že jim prodej komodit usnadní. V Lužanech se tak určitě nestalo. Kde je tedy východisko? V likvidaci sadů?

Ředitel společnosti Josef Zmátlík říká: „Sad je desetiletá práce, nemůžeme všechno vykácet. Takže za státní dotace zakládáme sady, a ovoce pak nikdo nechce. Proč to vlastně děláme? Jaké je východisko, to se zeptejte těch nahoře, kteří zrušili zpracovatelské kapacity.“

Od příštího týdne budou pěstitelé prodávat denně v lužanském skladu broskve. Cena se bude pohybovat okolo deseti korun.