Na to vše a mnoho dalšího se ptal Jičínský deník Jaroslava Nožičky.

Co Vás přivedlo k podnikání?
Když budu upřímný, tak na samém začátku jsem sám nevěděl, co přesně chci. Byla tady ale chuť změnit dosavadní profesní život, využít šancí ve spolupráci se zahraničím, neztrácet čas zbytečným bojem s lidmi, kteří slyší a vidí jenom cinkání klíči na náměstí, ale pracovat chtějí ještě méně než do té doby. Cítil jsem, že bych chtěl malou firmu – pět, sedm, deset lidí. Dnes zaměstnává společnost KOBIT ve všech svých firmách více jak 300 pracovníků.

Seznamte nás s historií firmy.
Společnost KOBIT, spol. s r.o. (KOmunální BItumenová Technika) vznikla 29. listopadu 1991. Svoji výrobní činnost začala v lednu 1992 v pronajatých prostorách bývalých dílen Akademie věd v Suchdole. Výrobní sortiment byl v začátcích velmi omezený, a proto druhou hlavní činností byl prodej strojů nakoupených v zahraničí. Během prvního roku zaměstnávala společnost 12 pracovníků, kteří dojížděli na turnusový systém do Prahy.

Proto tedy stěhování do Jičína? Nebo byly jiné důvody?
Dojíždění a nocování v provizoriu v Praze není pro lidi to pravé ořechové. A potom jsme také dostali výpověď z pronajatých prostor a začali jsme se ohlížet po pozemcích nebo po prostorách k výrobě. Psal se rok 1994 a nakonec padlo rozhodnutí postavit novou výrobní halu na zelené louce v Jičíně. V červenci 1996 zde začala výroba a tím odstartovala nová etapa ve vývoji společnosti. Postupně jsme výrobní a technologické prostory rozšiřovali až do dnešní velikosti.

Rozšiřování výrobního zázemí si vynutilo rozšíření sortimentu, nebo obchodní zakázky?

Těch důvodů bylo mnohem více. Na prvním místě to byla kvalita výroby. K tomu potřebujete jak kvalitní pracovníky, tak i vhodné podmínky výroby. Dostatečný prostor, nové technologie, kvalitní povrchové úpravy – lakování.

Jak jste se dostal ke strojařině? Rodinná tradice?
Tak trochu. Taťka i strejda měli jičínskou průmyslovou školu a pro mne to byla samozřejmá volba. Potom jsem absolvoval vysokou v Liberci a tam jsem již studoval bližší zaměření na podvozky a manipulační techniku. Takže se dá říct, že pracuji v oboru. Přiznávám, že mě to baví, a i dnes zasahuji konstruktérům do některých projektů.

Splnily se Vaše představy o podnikání, které jste měl v průběhu posledních dvaceti let?
Na to je těžké odpovědět. Představy a skutečnost jsou opravdu dvě rozdílné věci. Zažil jsem hodně lidí v podnikání, byli úspěšní, ale viděli některé věci jinak. Vydělat peníze dá spoustu práce a trpělivosti. Když už nějaké vyděláte, tak pochopíte, že „motor“ podnikání není ve vydělaných penězích. Ale abych odpověděl. Dvacet let není dlouhá doba , a přitom je to kus života. V průběhu těch let jsem samozřejmě měl podnikatelské sny, měl jsem vize, a jsem rád, že o hodně z nich mohu říci, že se splnily.

Co je podle Vás nejdůležitější, aby člověk obstál v obchodu a hlavně v tom mezinárodním?
Určitě vztah k zákazníkovi. Přijde za vámi, protože chce řešit nějaký svůj problém. Je nutné se na vše dívat jeho pohledem, jeho očima. Spokojený zákazník se vrací. Chce jistotu v servisu. Jistotu, že ho nenecháte na holičkách, když se něco porouchá. Servis je asi tou nejdůležitější veličinou. To, že výrobek je kvalitní, že odpovídá požadavkům, že je srovnatelný s ostatními výrobci, je samozřejmé. Proto hodnoty jako kvalitní servis nebo speciální zákaznický program znamenají v obchodu devizu navíc. KOBIT má sedm výrobních sortimentů a to je i v servisu velmi náročné. Snažím se svým lidem stále opakovat: „ Nenuťte zákazníkovi, co nechce, ale přizpůsobujte se tomu, co chce on, na co je zvyklý.“ To platí především i o zahraničních trzích. Nedávno jsem se vrátil z Austrálie. Objel jsem všechny naše stroje, které jsme tam prodali. Tam jsem viděl, jak i malé chyby zničí dojem z celého stroje. A je to jenom třeba proto, že si technici neuvědomí nebo neprověří, že použitá např. čerpadla nemají servis v Austrálii, a to je průšvih.

Na začátku listopadu jste do firmy pozvali zákazníky na připomenutí vaší dvacítky. Naše noviny tam také byly a během krátké chvilky jsme zjistili, že Vy i Váš bratr vidíte základ úspěchu v lidech. Ať to jsou zákazníci nebo zaměstnanci. Máte prakticky nulovou fluktuaci. Kde vidíte příčiny?
Roli hraje mnoho faktorů a jejich souhrou je potom výsledek, který vám řekne, jestli to děláte aspoň trochu dobře. Tím hlavním motorem pro většinu lidí budou vždy peníze, ale ne vždy jsou stoprocentně motivační. Já považuji za hodně podstatné vztahy ve firmě. Důležité je přistupovat k lidem jako ke spolupracovníkům, ale z druhé strany to neznamená, že ustoupím v dodržování základních ekonomických a pracovních povinností. Pro lidi je určitě důležitá jistota, perspektiva a důvěra. K tomu nepotřebují odbory, ale pracovníky ve vedení, kterým věří. Toto platí oboustranně. Já také svým lidem věřím. Jednoduše platí: „Kdo chce zapalovat, musí sám hořet zápalem pro danou věc.“

Jak vnímáte perspektivu, jaké máte cíle? Jak vidíte budoucnost?
S budoucností je vždy spojen určitý strach, riziko. Je dobře, když si to člověk uvědomuje. Vede to k určité pokoře a ta je i v podnikání nesmírně nutná. Dnes není situace vůbec dobrá. Všichni se schovávají za krizi. Nesmírně se odlišuje realita od představ o rozumném podnikání a obchodování. Já považuji situaci ve světě a u nás za skličující. Je to podle mého názoru výsledek devastace hodnot a morální úpadek celosvětového hospodářství. Všichni žijí na dluh a chceme mít jistotu v budoucnosti, chceme mít perspektivu… To nejde dohromady. Tuzemský trh je poznamenaný úspornými balíčky a především škrty v investicích. Zahraničí je pro nás důležitou budoucností. Mám přání a cíle. Nechci o nich mluvit veřejně. Největším přáním je udržet stabilní firmu a dále ji rozvíjet. Vím, že to vše bude tvrdý boj, ale štěstí přeje připraveným. Chceme se zejména prosadit výrazně ve střední a východní Evropě, ale to je jen základ. Je třeba umět včas a rychle reagovat na vznikající příležitosti.