Osmnáct turistů absolvovalo v průběhu týdne sedm horských túr v překrásných italských horách pod vedením zkušeného horského vůdce Ivana Pírka, který také připravil a zajistil program. Poznali šest zajímavých skupin pohoří ze čtrnácti, které je možné v Dolomitech navštívit.

Začali ve skupině Cattinaccio středně těžkou zajištěnou cestou, tzv. „feratou“ (cesta je zajištěna ocelovými lany a žebříky) do sedla Sandtner (2741) a sestupovali kolem tyčících se věží Vajolet 600 m nad nimi. Ubytování včetně stravování, tj. polopenze byla zajištěna na chatě Coronelle (2339).

Třítisícovky zvládli

Další den vystoupali ze sedla Pordoi (2239) do skupiny Sella, odkud dosáhli vrcholu Piz Boe (3152), což je nejsnáze dosažitelná třítisícovka v Dolomitech. Je to okružní túra v srdci Dolomit. Pro většinu z nich to byla nejvyšší nadmořská výška, kterou zatím dosáhli. Kromě Ivana nikdo z nich v životě také nespal tak vysoko jako na chatě Boe, která leží ve výšce 2871 m n. m.

Druhý den ráno při sestupu je dokonce provázelo sněžení, neboť teplota byla pouhý 1 °C a ani orientace po zasněžené náhorní plošině nebyla snadná. Přesun do oblasti Cinque Torri byl zpříjemněn zastávkou v městečku Arabba, které mnozí znají z lyžování. Jen málo zbývalo na další chatu Scoiattoli (2280), což bylo náročné nejvíce pro mikrobus. Odpolední vycházka na chatu Nuvolau (2576), která je na vrcholu, byla spíše odpočinková. Při západu slunce byl program vylepšen sledováním helikoptér v těsné blízkosti chaty, kde natáčeli reklamu pro firmu Lotto.

Další den už v 5 hodin je vzbudily opět helikoptéry, neboť štáb natáčel východ slunce v této zajímavé lokalitě. Ze sedla Falzarego pokračovali tzv. „Dolomitickou vysokohorskou cestou“ k tunelu. Túra vedla 1100 m dlouhým tunelem zajištěným lany a bylo nutné mít svítilnu (čelovku). Průchod tímto skalním tunelem je zcela ojedinělý v celých Dolomitech a připomíná smutné válečné události z roku 1915 – 18. Příjemné bylo posezení na terase chaty Lagazuoi (2778). Sestup už byl snadný k forcelle Travenzanzes (2507) a ke Castellettu. Odtud se přes Cortinu přesunuli do skupiny Cristallo. Někteří lanovkou, většina však pěšky ještě vystoupila na další chatu Son Forca (2215), která je velmi dobře vybavena.

Ve čtvrtek byla v plánu nejnáročnější túra po hřebenu Cristalla, ferata Ivano Dibona, kam se přiblížili gondolovou lanovkou do výšky 2918 m n.m.

Dlouhá a namáhavá zajištěná cesta trvala více než šest hodin a v poslední třetině je ještě zastihl déšť a silná bouřka. Zde si mnozí sáhli na dno svých sil, jak fyzických, tak i psychických. Jen krátký byl přesun mikrobusem kolem jezera Misurina a výjezd privátní cestou k chatě Auronzo (2320) do skupiny Tre Cime v Sextenských Dolomitech.

Po společné snídani všichni mírně stoupali kolem kapličky a chaty Lavaredo do sedla Buellelejoch, kde někteří pokračovali snadnou cestou k chatě Locattelli a menší polovina zajištěnou cestou do štěrbiny Gamscharte (2600) a skalní stěnou na vrchol Monte Paterno (2748). Odměnou jim byl nádherný výhled nacelé okolí. Sestup k chatě Locattelli byl zajištěný lany a vedl tunelem s okny. K mikrobusu se vrátili okružní cestou kolem Tre Cime di Lavaredo. Následoval krátký přesun k poslední chatě ve skupině Braies na chatu Prato Piazza (2000).

Poslední den putování, v sobotu dopoledne, vystoupili jičínští turisté na vrchol Duerenstein (2836), což je snadná cesta s nádherným výhledem. Také chata má překrásnou polohu, obklopena nádhernými horami v popředí s Croda Rossou; cítili se tu všichni opravdu dobře.

Po obědě se vraceli mikrobusem domů plni krásných dojmů. Jen Ivan se rozloučil s nimi na Brenneru, kde na něj čekala další parta, kterou provázel následující týden jak v Dolomitech, tak i v oblasti druhé nejvyšší hory Evropy Monte Rosy (4634) poblíž nejvýše položené chaty v Evropě Margerita (4554), kde byl naposledy v roce 1984.

Třetí týden doprovázel Ivan další partu turistů ve známém švýcarském zimním lyžařském středisku Adelbodenu, kde se opět přiblížili Monte Rose, když vystoupali z Zermattu (1604) na jedinečný vyhlídkový Gornergrat (3090), odkud je asi 6 km vzdálená Monte Rosa a Lyskam a stejně tak překrásný Matterhorn. Počasí bylo většinou příznivé, ubytování a stravování více jak dobré, a tak nálada v celé partě byla vynikající.

Všichni už se těší na příští rok, aby opět poznali čarokrásné barevné Dolomity. Ivanovi nezbývá nic jiného než program připravit a zajistit, ale dělá to velmi rád.

(jp)