Tentokrát mělo štěstí patnáct účastníků, každý den poznávali jednu ze čtrnácti skupin Dolomit.

Cesty za poznáním
Začali ve skupině Cattinaccio, kde po dva dny v chatě Coronelle (2339) bydleli i ochutnávali italské speciality. Ráno zajištěnou cestou zvanou ferrata vystoupali na Sandtnerpass (2741) a sestupovali 600 výškových metrů kolem známých věží Vajolet ke stejnojmenné chatě. Po obědě už za drobného deště a později dokonce sněžení vystoupali do výšky 2630 m n. m na Passo Coronelle a sutí po sněhu se vrátili k chatě.

Další den po přesunu mikrobusem na Passo Pordoi (2239) všichni vystoupili okružní cestou v srdci Dolomit na snadnou třítisícovku Piz Boe (3152) ve skupině Sella, která připomíná měsíční krajinu a sestoupili na nejvýše položenou chatu v Dolomitech Rifugio Boe (2871), kde přenocovali. Čtyři nejzdatnější dokonce zvládli výstup náročnou ferratou přímo k vrcholu.

Třetí den si všichni krátce prohlédli Arrabu a přes Passo Falzarego přijeli k lanovce, odkud většina vystoupala pěšky na dobře vybavenou chatu Rifugio Scoiattoli (2280) v oblasti Cinque Torri, kde je opevnění z 1. světové války. Odpoledne opět všichni vystoupili na chatu Nuvolau (2576), která je na samém vrcholu skalního hřebene a je odtud pěkný výhled do okolí. Dva účastníci stihli ještě lehkou čtyřhodinovou ferratu mezi azalkami. Všichni se odměnili dobrým bílým vínem v dostatečném množství přímo na vrcholu.

Čtvrtý den po sestupu k Passo Falzarego vystoupali ze sedla Falzarego (2105) za svitu svých baterek skalním tunelem 1100 m dlouhým na chatu Lagazuoi. Průchod tímto tunelem je zcela ojedinělý a připomíná smutné válečné události v roce 1915 – 18. Jen 15 minut trvá cesta na blízký vrchol Kleiner Lagazuoi (2778). Po sestupu kolem Casteletta se všichni přemístili mikrobusem přes Cortinu na Passo Tre Croci (1845) a vystoupali na chatu Rifugio Son Forca (2215), kde je též mezistanice lanové dráhy. Zde opět výborná večeře a mnoho vína na stole, ale večerka už ve 22 hodin, kdy se vypínají agregáty zajištující provoz chaty.

Další den následovala nejtěžší cesta, ferrata Ivano Dibona, náročná túra po hřebenu skupiny Cristallo ve výšce cca 3000 m n. m, která trvala skoro šest hodin. Počasí mimořádně přálo a lezení po zajištěné cestě se všem líbilo. Na konci u restaurace Hospitál (1480) se účastníci odměnili opět výborným bílým vínem. Až pozdě večer se přesunuli kolem jezera Misurina a privátní cestou mikrobusem k hotelu Auronzo (2320).

Poslední den byl ve skupině Tre Cime (Sextenské Dolomity) s výstupem na vrchol Monte Paterno (2746) opět zajištěnou cestou, ferratou. Příjemný pobyt zakončili všichni na salaši s překrásnou vyhlídkou na Tre Cime; nejvyšší z nich Cima Grande (2999) byla zdolána poprvé už v roce 1869 Vídeňanem Paulem Grohmannem.
Poté následovala už jen 790 km dlouhá cesta domů do Jičína, kam přijeli všichni sice unaveni, ale spokojeni.
Podobný program Ivan Pírko chce zopakovat opět na konci července 2013. Zájemci se musí přihlásit už do konce března, pozor, počet míst je omezen.