Neterda: Ukáže se, kdo to myslí vážně

Pod palcem má plavání. Tedy nejohroženější sportovní druh v době covidové. Dlouholetý trenér Tomáš Neterda rozděluje svůj čas mezi Sportovní gymnázium Pardubice a SCPA Pardubice.

„Moji svěřenci trénují vesměs na suchu doma. V té komplikované době se ukáže, jak to kdo myslí se svojí plaveckou kariérou vážně. Posílám jim týdenní plány. Snažím se jim to zpestřit a třeba po třech týdnech změníme formu. Když to šlo, jezdili jsme každý víkend na kolech. Teď můžou na běžkách. Zpětně mi každou neděli večer posílají svoji týdenní aktivitu. Je jen na nich, zda je to pravda a nebo si jen něco namlouvají a mně posílají hausnumera. Jinak je pro mě nepochopitelné, proč to jinde v Evropě jde a tady ne. Nechápu ani rozdíl mezi profesionálním a amatérským plavcem, pokud pomineme, že jedni za to berou peníze a druzí ne.“

Míl: Řada fotbalistů může i skončit

Zastavení tréninků negativně dopadá i na mladé fotbalisty. „Příprava je značně omezená, hráči plní domácí úkoly, které dostávají od trenérů, nebo se maximálně sejdou někde ve dvojicích jednou až dvakrát do týdne. V mnoha malých klubech je příprava zastavena úplně,“ říká Jan Míl, trenér mládeže Královéhradeckého KFS.

Vše je nyní na rodičích a hráčích samotných. Může být tato generace sportovně ztracená? „Nechci mluvit úplně o ztracené generaci, ale handicap to je. Ztratí kondici, návyky a zažité herní mechanismy. Víme, že obzvlášť v kolektivních sportech chybí hráčům sociální kontakt, což má vliv na psychiku jednotlivce. Dětem jsme vzali přirozenou soutěživost, což souvisí se ctižádostivostí, zodpovědností, cílevědomostí a dalšími vlastnostmi, které potřebujeme i v běžném životě,“ poukazuje Míl.

Výkonnostní fotbal také může přijít o mladé hráče. „Ano. Řada hráčů může s aktivní činností skončit, protože zjistí, že doma u počítače se tolik nenadřou,“ dodal Míl.

Komoň: Taková pauza se musí projevit

V minulém týdnu byl po úspěšném licenčním řízení přidělen fotbalovému klubu ze Svitav statut sportovního střediska mládeže. Úspěch a potvrzení dobré práce, ale k čemu to, když ses dětmi nesmí na plac.. „Trénování jen ve dvojici na jednom hřišti je v našich podmínkách těžko realizovatelné. Tak se snažíme kluky motivovat přes sociální sítě. Doporučujeme jim dovednostní, pohybová a kondiční cvičení, snažíme se je motivovat a být s nimi v kontaktu přes mobilní aplikace,“ říká trenér Martin Komoň. O následcích si nedělá iluze. „Dlouhá vynucená doba bez společného tréninku se musí především u kolektivní hry, jakou je fotbal, zákonitě projevit. Mrzí mně to hlavně u naší fotbalové školky, tedy u těch nejmenších dětí.“

Mašát: Tragédie! Trvá to moc dlouho

Současná covidová situace dopadá na všechny sporty, pro ty menší může mít však ještě horší následky. Patří mezi ně i házená. „Je to velká tragédie, dětem ten sport chybí. Navíc se spolu nemůžou vídat, což vidím jako další problém. My jsme malý sport a nemůžeme si dovolit přijít o jeden ročník,“ říká Petr Mašát, trenér extraligového týmu Jičína.

Na východě Čech je navíc regionální házenkářské centrum pro naděje. „Mladí hráči tady nemůžou trénovat. Ani nejde o výsledky, ale o jejich rozvoj. Ta situace už trvá hodně dlouho, což je prostě špatně. Děti více sedí u televizí a počítačů. Bude je těžké dostat zpět,“ doplnil kouč Mašát.