Jen málokdo má tolik zkušeností a přehled o organizovaném sportu v regionu jako právě on. Václav Nidrle působí v Českém svazu tělesné výchovy již úctyhodných čtyřicet let a i přes blížící se důchodový věk se naštěstí rozhodně nechystá svoji činnost ukončit.

Jeho postupné kroky
Václav odmaturoval na jičínském gymnáziu. Sport měl vždy velmi rád, dělal ho i závodně (volejbal v Radimi a následně v Dřevěnici, stolní tenis rovněž v Radimi a Dřevěnici, atletice se pak aktivně věnoval v Jičíně). Snad i proto se nakonec ocitl v kanceláři, kterou měl okresní výbor ČSTV tehdy ještě v prostorách sokolovny na Husově ulici v Jičíně, to vše se událo v lednu roku 1975. Václav si tak zřídil povolání, do roku 1989 jako metodik, následně jako tajemník. Tehdy tento úřad zaměstnával ještě sedm pracovníků, kteří obstarávali jak administrativu (tehdy jí bývalo méně), tak se pohybovali v celém sportovním prostředí (tréninky, soutěže, závody i akce masového charakteru a třeba i Spartakiáda).

Široké pole působnosti
Blízko jeho rodné Radimi se nachází Dřevěnice, a tak se logicky věnoval hlavně volejbalu. Ale pozor: „na pažbě" má i zorganizování čtyřiceti ročníků vánočního stolního tenisu v Dřevěnici a čtyřiceti velikonočního „pinčesu" v Radimi. Samozřejmě nechyběl a dodnes nechybí ani ve vedení proslavené Volejbalové Dřevěnice. Volejbalu ale pomáhal i jinak. Od roku 1976 je rozhodčím krajských soutěží, trénoval postupně ženy (ty získaly několik medailí na přeboru ČSSR a České republiky vesnických družstev), dorostence (z nich se stal velmi úspěšný tým mužů, který hrál osm sezon druhou ligu) i žáky. Již patnáct let stojí v čele krajského volejbalového svazu a zasedá také v Českém volejbalovém svazu.

Jeho otec psal dlouhá léta kroniku obce Radim, nemohlo to být ani jinak. Václav převzal tuto záslužnou činnost po něm a dělá ji se stejným zaujetím. Pravidelně přispívá i do Radimského zpravodaje, o sportu píše i do Jičínského deníku a Nových novin.

Současný trend řízení vedení tělovýchovy klade důraz i na různé informační systémy a počítačová zpracování dat. Nelze jít proti ale i Václav patří více mezi nás „starou školu", kteří věříme, že je neméně důležité být mezi lidmi a přímo „na místě činu" pomáhat řešit jejich aktuální problémy.
Nezanedbává ani funkci starostlivého dědečka (nyní čerstvě trojnásobného) a to i přesto, že nejstarší Mattis žije dokonce až za polárním kruhem v dalekém a krásném Norsku.

Po lednovém zasedání OVV Unie sportu Jičínska jsme trochu poseděli, zavzpomínali a pohovořili. Vendovi se postupně totiž také přiblížil důchodový věk. Čas se bohužel zastavit nedá.

Jedno však vím jistě, že do sportovního důchodu zcela jistě ještě nepůjde. I když od jeho prvního vstupu do kanceláře ČSTV co by zaměstnance právě uplynulo dlouhých (či krátkých) čtyřicet let. Vendo, díky za ně. A jedeme dál!    František Vitoch