Kdy jste poprvé přičuchl k atletice?
Už od malička jsem hrál fotbal tady za Jičín a poté za Jablonec nad Nisou. V té době jsem o oštěpu ještě neměl ani potuchy a hrál jsem jen fotbal. Až teprve v prvním ročníku na střední škole začla nějaká systematická příprava na oštěp, a díky tomu přišly i první větší úspěchy, tím pádem jsem skončil s fotbalem a začal se naplno věnovat atletice.

Kdy jste zjistil, že máte pro házení talent? Kdo vás přiovedl k oštěpu?
Mé vlohy pro házení se značně ukazovaly při hodu kriketovým míčkem na školních závodech. Zde si mě vyhlídl pan Klimpl a zeptal se mě, jestli bych nechtěl někdy přijít na trénink atletiky a vyzkoušet si oštěp. Na trénink jsem přišel a tak započala moje atletická kariéra.

Oštěp v naší republice hodně znamená, olympijští vítězové Zátopková, Železný, Špotáková a další medailisté z mistrovství světa znamenají určitě ohromnou výzvu vyrovnat se jim. Jak to vnímáte?
Jsem velmi pyšný, že oba oštěpařské světové rekordy drží čeští atleti a je to ohromná motivace. Je to pro mě i velký závazek makat na sobě a navázat tak na veleúspěšnou éru těchto závodníků. Navíc mým trenérem je Petr Frydrych, který je stále aktivním atletem a trénuje pod Janem Železným, tudíž jezdím na soustředění s nimi a učí mě ti nejlepší v České republice, nebojím se říci, že i na světě.

Jak moc vás ovlivnil covid?
Koronavirus mě nijak neovlivnil. Až na pár týdnů jsem mohl trénovat normálně a dostal se i na soustředění do Jihoafrické republiky a Turecka. Přestože jsem nevěděl, jak to bude se sezonou a jestli budou nějaké závody, tak jsem nebyl nijak pesimistický. I kdybych neměl na co trénovat, tak bych trénoval, protože oštěp už je mou neodmyslitelnou součástí a miluji ho.

Lišila se přeci jen v něčem příprava?
Musím říct, že příprava se moc nelišila od normálního roku. Byly asi tři týdny, kdy jsem měl omezené možnosti, ale jelikož jsem ve skupině s profesionálními sportovci, tak jsem se s nimi mohl "svézt" na odlehčených pravidlech, které měli.

Váš osobní rekord?
Můj osobní rekord činí 74 metrů a 38 centimetrů a hodil jsem ho v Portugalsku v městě Leiria.

Je o vás známo, že jste i výborným fotbalistou. Řekněte o sobě něco právě k fotbalu.
Fotbal jsem začal hrát od 6 let v Jičíně, v 14 jsem přestoupil do Jablonce, kde jsem hrál tři roky. Nyní se naplno věnuji atletice, ale když nejsou závody, tak chodím hrát za Jičín. Jelikož jsem hrával fotbal od malička, tak jsem si k němu také vypracoval srdeční vztah.

Kterých úspěchů v dosavadní kariéře nejvíce ceníte?
Nejvíce si cením třetího místa z Olympijských her mládeže v Buenos Aires. Moc rád bych někdy oblékl reprezentační dres, ale k tomu povede ještě velmi dlouhá a trnitá cesta plná překážek, ale udělám vše pro to, aby se to povedlo. (-n-)