V padesátých či šedesátých letech minulého století byl u nás volejbal velmi populární, což už se o moderní době asi tolik říct nedá. Kdo nebo co přivedlo k volejbalu vás?
K volejbalu mě přivedli rodiče. Já jsem začínala se sportovní gymnastikou. Ale protože táta má přes metr devadesát a maminka nějakých sto sedmdesát šest sedm centimetrů, dalo se tušit, že nebudu správný somatotyp pro gymnastiku. Takže někdy v deseti letech mě naši přihlásili do volejbalové třídy. Tam jsem se poprvé dostala do kontaktu se šestkovým volejbalem.

U rodilé Pražačky předpokládám, že to bylo do vyhlášené sportovní školy v Přípotoční ulici?
Nejprve jsem byla ve škole na Lužinách a teprve později do přestoupila do Přípotoční. Takhle přecházelo hodně dětí, byla tam taková kontinuita ve volejbalové výchově. Šestkový volejbal jsem hrála na Olympu, a někdy v osmnácti se rozhodla pro beachvolejbal.

Ondřej Perušič a David Schweiner dosáhli s pomocí svého týmu na nejlepší výsledek v historii českého plážového volejbalu
Celebrity? Perušič a Schweiner zůstanou pokorní, titul na tom nic nezmění

V Olympu jste měla dobře rozjetou kariéru, byla jste i v juniorském národním týmu. Proč jste přešla z palubovky na písek?
Už asi rok předtím jsme beach s Kristýnou (Kolocovou) zkoušely a postupně se rozhodly, že se na něj budeme specializovat. Cesta do reprezentace by vedla i přes šestkový volejbal, ale nám se beach prostě líbil víc. V klasickém volejbale jste součástí týmu, zatímco v plážovém jste jen ve dvou a máte obrovský prostor se více činit. Tenkrát to nebylo úplně běžné, ale nám prostě beach seděl víc. Dříve hráči a hráčky především obě hry vzájemně kombinovali. Specializace přišla až později.

Sám jsem bývalý volejbalista, ale v plážovém jsem nikdy zalíbení nenašel. Třeba už jen proto, že po zápase máte písek doslova všude. Jak jste se s touto nepříjemnou okoloností vyrovnávala vy?
Jak se říká: Člověk si zvykne na všechno. Takže i na všude přítomný písek. Je to samozřejmě něco, co normálního smrtelníka, který na to není zvyklý, určitě otravuje. Promnete si oči, a máte tam písek. Jedete domů z tréninku, sáhnete si do bundy pro kapesník, a vysypete pískoviště na půlku autobusu… (směje se) Musíte se prostě s tím naučit žít v nějaké symbióze.

Za určité nepohodlí vás ale beach volejbal v mnohém odměnil.
Přesně tak. Za to určité nepohodlí byla odměna veliká. Musím říct, že teď, když už jsem na sklonku své kariéry a ohlížím se za těmi více než patnácti lety, sport mi dal ohromně moc. Ačkoliv tam byly momenty, které byly hodně náročné. I to ale k životu tak nějak obecně patří. Přesto všechno hodnotím pozitivně a jsem moc vděčná i za ty lekce a zkušenosti.

Co vás na sportovním životě nejvíce bavilo?
Bavila mě možnost práce s lidmi, kteří jsou na stejné metě. Když potom člověk začne chodit normálně do práce, tak hodně prozře, že ne všichni jsou v tomhle stejní. Pro mě bylo hodně důležité být v kolektivu lidí majících stejné sny. To mě bavilo. Kromě medailí či ocenění byly pro mě stejně velké i návraty po zranění. Kdy člověk zvažoval, zda mu ještě dává smysl investovat čas a energii do comebacku. Je to náročný proces a vždy jsem byla moc ráda, když se mi to podařilo.

Komunita je stále velmi přátelská

Vy jste o konci kariéry uvažovala již dříve, že?
V roce 2015 jsem o tom přemýšlela. Nakonec jsem se rozhodla, že u beache zůstanu. A byly z toho ještě dvě olympiády. To jsou prostě chvíle, kterých si vážím možná ještě více než medailí. Všechny jsou krásné, ale je to taková materiální odměna.

Byla jste u toho, když se z plážového volejbalu stával stále více významnější a sledovanější sport. Jaké panují vztahy v zákulisí? Udržely se tam stále ještě řekněme kamarádské vztahy, nebo už je tam také patrná jistá řevnivost v boji o úspěch, sponzory?
Beachvolejbal šel opravdu ohromně dopředu. Když to začínalo, byl to jen doplňkový sport k tomu šestkovému volejbalu. Posledních zhruba deset let je to však již sport pro specialisty, který vyžaduje všechno to co jiný profesionální sport. Přesto se nezměnilo nic na tom, že komunita je v něm stále velmi přátelská. Troufnu si říct, že to je proto, že beach není odvětví, ve kterém by se vydělávalo obrovské množství peněz, jako třeba v tenise. Když hrajete zápas o milion dolarů, možná to rivalitu přikrmuje. Tím, že my nehrajeme ani zdaleka o tolik peněz, pořád je tam prostor pro přátelství.

Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem k titulu systematicky směřovali
Perušič a Schweiner využívají datový software. Dokážou stanovit strategii

Když jste před chvílí mluvila o některých negativních momentech své kariéry, dovolím se na jeden konkrétní zeptat. Po mnoha společných letech se rozešly vaše cesty s Kristýnou Kolocovou. Dlouho byl váš rozchod i medializován. Už to všechno přebolelo?
Určitě. Přiznávám, že to bylo hodně náročné období. Už jenom proto, že v ten moment tohle všechno bylo poprvé. První sportovní rozchod, mediální zájem a podobně. Myslím, že to bylo na veřejnosti hodně mediálně přifouklé, tím pádem se to i dost řešilo. Ve sportu jsou přitom, a i následující léta to ukázala, takové rozchody normální. Za chvilku to bude už deset let. Budu mluvit za sebe. Myslím, že jsme se dávno posunuly. Byly jsme spolu v kontaktu, s Kristýnou jsme se od té doby párkrát sešly i na kafi, a tohle všechno je za námi.

V kariéře nadále pokračujete, možná jste cílila i na olympijskou Paříž. V jaké jste situaci nyní po návratu Heleny Havelkové k šestkovému volejbalu?
Po Tokiu jsem byla tak nějak vnitřně smířená s tím, že v kariéře nebudu pokračovat. Na Paříž jsem si přesto opravdu tajně myslela, protože by můj konec nebyl přesně takový, jaký bych si představovala (start na olympijském turnaji v Tokiu jí zhatil pozitivní test na covid – pozn. aut.). Měla jsem ale velký respekt před mateřstvím, když jsem čekala první dítě. Dokud se Maya nenarodila, netušila jsem, zda to vůbec půjde.

Markéta Nausch Sluková je nejúspěšnější českou beachvolejbalistkou.Markéta Nausch Sluková je nejúspěšnější českou beachvolejbalistkouZdroj: se svolením Markéty Nausch Slukové

Takže k pokračování v přípravě vás vyprovokovala právě Helena Havelková?
Helena nejprve přišla za Simonem, jestli by ji netrénoval. Přitom se mě zeptala, jestli bych s ní do toho nešla. To jsem ještě byla těhotná, ale ta myšlenka ve mně zrála. Helena trénovala pod Simonem a stále čekala na mě. Nakonec jsem tedy souhlasila a šly jsme do toho. Trénovat a hrát jsem začala, když byly Maye čtyři měsíce. Bohužel to nakonec nevyšlo a Helča se po roce rozhodla spolupráci ukončit. Musím její rozhodnutí respektovat, ale pro mě to bylo zklamání, protože tím odešla možnost zabojovat o olympiádu přes žebříček.

Ale naděje stále ještě žije, ne?
Čistě hypoteticky ano. Můžeme se tam kvalifikovat přes Kontinentální pohár. V tuto chvíli to ale není moje absolutní priorita. Ačkoliv mě beach pořád baví, už jsem z toho kolotoče trošku vypadla. Nyní čekám na parťačku, která je v Americe na studiích a naskočím zpět pravděpodobně až příští léto. Momentálně se tak spíše jen udržuji v kondici a hraji různé exhibiční turnaje. Připravuji se s německým nároďákem, který začal manžel trénovat. Například s Laurou Ludwigovou a Louisou Lipmannovou. To je velmi kvalitní pár, Laura je mistryní světa i olympijskou vítězkou. Tím se mi otevřela možnost s nimi trénovat a mám tak velmi kvalitní sparingy.

Ondřej Perušič a David Schweiner jako mistři světa.
Ženáči Perun a Dave: Ukazují bradavky, sdílí manželské lože. Česko má celebrity

Jste nejúspěšnější českou beachvolejbalistkou. Letos se tento sport dočkal dalšího velkého výsledku, když se Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem stali mistry světa. Co jejich úspěchu říkáte? Může pomoci k dalšímu rozvoji tohoto sportu u nás?
Je to ohromný úspěch. Mimo volejbalovou komunitu si asi málokdo dokáže uvědomit, co vlastně kluci dokázali. Jestliže po našem výsledku s Kristýnou na Hrách v Londýně přišel první takový boom, nadšení a objevení tohoto sportu, kluci tomu nyní udělali další obrovskou reklamu. Věřím, že ještě zdaleka nekončí, dokážou to i příští rok v Paříži a posunou tu hranici ještě dál.

Pokud nevyjde účast v Paříži vám, jak dlouho ještě plánujete vytrvat s aktivním beachem?
Nemám nějaký deadline. Určitě bych chtěla odehrát ještě příští sezonu, a potom se uvidí. Mám i zájem rozšířit naší rodinu o jednoho člena. A protože už nejsem žádný mládežník, tak závazek směrem k další olympiádě ode mě nečekejte. (směje se)

Markéta Nausch Sluková
narozena: 8. června 1988, Praha
rodina: manžel Simon Nausch, dcera Maya
beachvolejbalistka, dvakrát startovala na OH (při třetí účasti nenastoupila v Tokiu do turnaje kvůli pozitivnímu testu na covid)
úspěchy: páté místo na OH 2012, vítězka šesti turnajů Světového poháru, čtyřnásobná mistryně ČR, druhá a třetí na ME, dvojnásobná juniorská mistryně Evropy, v srpnu 2018 spolu s Barborou Hermannovou jako první český pár v historii obsadily post světových jedniček