V poledne o třetím červnovém čtvrtku odstartoval z druhého největšího rakouského města Grazu patrně nejkopcovitější silniční cyklistický závod – Glocknerman. Kromě toho, že na tisíci kilometrech překonává 17 000 výškových metrů, se může pochlubit historií čítající již dvacet ročníků a také titulem „mistrovství světa v ultracyklistice".

O extrémní náročnosti závodu hovoří fakt, že většinou skoro polovina startujících vůbec nedorazí do cíle – ať už z důvodu vyčerpání, nebo kvůli pomalému tempu (limit 56 hodin). Pro představu zde uvádíme pár vybraných výjezdů, které se v některých případech jedou vícekrát – Kitzeck (564 m), 2x Soboth (1347 m), Schaidasattel (1069 m), 3x Iselsberg (1204 m), Kartitscher Sattel (1530 m), 2x Hochtor (2504 m), 2x Fuscher Törl (2428 m), Edelweißspitze (2572 m), Windische Höhe (1110 m), Abtei (701 m), Kranachberg (478 m).

Pro titul mistra světa si letos přijel německý sympaťák Pierre Bischoff, loňský vítěz Race Across America, který zde byl v roce 2014 druhý. Letošní trasu projel i přes bouřky a pětihodinový liják na Glockneru ve skvělém čase 38 hodin a 15 minut.

Skvěle zajel i loni třetí Mario Bergmayr z Rakouska, který se o příčku zlepšil, když zajel čas 41:26. Vyzdvihnout je třeba i skvělý výkon celkově čtvrté a jediné ženy na „ultra" distanci v cíli – Švýcarky Nicole Reist. Při své třetí účasti na Glocknermanovi zajela strojovým tempem parádní čas 42:58!

Na nejdelší trati 1000 kilometrů měla Česká republika zastoupení díky DANU POLMANOVI (lidé&HORY). Český rekordman ze závodu na 24 hodin na Slovakiaringu (911 km) se rozhodl pokusit se prodat své vytrvalostní kvality i v tomto závodě. Jenomže Dan zaplatil velkou nováčkovskou daň. „Jel jsem jako splašený. Nechal jsem se unést z mého pohledu neférovým zásekem na startu," začal svoje hodnocení závodu packý biker. „Den před startem se totiž jela jako „prolog" jakási dovednostní soutěž spočívající v udržení výkonu 200 W po dobu jedné minuty. A jelikož nevozím wattmetr, věděl jsem kulové a zbyla na mě až 33. startovní příčka. To znamenalo koukat na to, jak všichni odjíždí a 16,5 minuty čekat – s vědomím, že se tento čas, dle mého názoru zcela nesmyslně, neodečte z času v cíli. Celkově se to tedy jede jako časovka, až na tento detail," pokračoval Polman. „Valil jsem valil podlahu, dotáhl se na čelo a šlapal jako křeček v kole dál a dál. Půlhodinový náskok na čele už začal favority znervózňovat a mě taky – tušil jsem, co bude následovat a také proč asi všichni jedou s wattmetrem… Jel jsem tempo jako na čtyřiadvacetihodinovce tj. 22 hodin hranu a 2 hodiny umírání. Bohužel v horách jsem „vykysnul" asi po 20 hodinách a následně prožil 22 hodin pekla, jaké už nechci zažít." popisoval těžké kilometry.

„Do toho všeho se přidaly problémy se střevy a stále jsem lítal na velkou. Další fatální chybou totiž byla strava. (gely, ionťáky, tyčky, koláče, regenerační drinky, pečivo – namísto rýže, brambor, těstovin, polévek). Za každou malou chybu dostanete při takovém závodě přes prsty, pokud vyrobíte dvě velké, je zaděláno na „obrprůšvih". A už jsem v tom lítal. Svalový třes, horečka, křeče do střev, nechutenství.. Nakonec jsem se ale rozhodl pokračovat dál. Překonat vzniklý stav můžete jen dvěma zbraněmi: vlastní vůlí a týmem skvělých lidí, kteří vám budou stát za zadkem. A to doslova – protože zastávek na vyprázdnění bylo určitě víc než na „zaplnění". Řekněme, že jsme po trase zanechali poměrně výraznou stopu," vyprávěl závodník.

„Poslední asi čtyři hodiny se začala karta obracet a já pocítil zlepšení mého stavu připomínajícího poctivou chřipku. Po 45 hodinách a 5 minutách od startu jsme přijeli do Grazu do cíle na sedmém místě celkově a třetí v kategorii v čase, včetně 16 minut čekání od startu prvního závodníka, 45:21," uvedl packý sportovec k závěru celého závodu. „Byl jsem hrozně moc rád, že to klaplo – hlavně kvůli doprovodnému kamarádskému týmu a všem, co mi drželi palce doma. Jako nováčci nejen na tomto závodě, ale i ve specifickém světě ultracyklistiky, jsme sice tápali a dost často marně hledali tu správnou cestu, ale nakonec jsme ji našli. Vedla skrz naše srdce, kamarádství a oběť jednoho pro druhého. Ano, byla mnohem mnohem klikatější než ta, jakou se vydala světová špička. Jsem přesvědčený, že byla o to zajímavější a napínavější. Ostatně čekali byste od party osmi novopackých bláznů nějaký průměrný příběh," uvedl Polman k otázce, jak se mu jelo v tomto, pravděpodobně nejtěžším závodě na světě.

Dan trasu objel v nejlepším čase ze čtyř Čechů, kteří tuto štreku kdy dokončili. Jako nováček se probojoval nejen na bednu v kategorii U40, ale také na sedmé místo v jedenáctce závodníků, kteří tento velmi náročný dvacátý ročník dokončili.

RADOST v cíli. Dan Polman společně se svým týmem po více než 45 hodinách non-stop jízdy.

Výsledky: Glocknerman 2017 „ultra": 1. Pierre Bischoff (Německo) 38:15, 2. Mario Bergmayr (Rakousko) 41:26, 3. Michael Kochendörfer (Německo) 42:25,… 7. Daniel Polman (Česko) 45:21.

(po, re)