Čtyřnásobný mistr Evropy v autokrosu z let 2000, 2001, 2012 a 2016, čtyřnásobný vícemistr Evropy a rovněž čtyřnásobný mistr České republiky Václav Fejfar si svůj první start v autokrosovém speciálu zapsal na oblastním závodě v Boskovicích v roce 1977. Od té doby uplynulo již hodně času a vedle zmíněných úspěchů byl rovněž za své skvělé výsledky oceněn Zlatou sponou Autoklubu České republiky a pětkrát získal prestižní trofej Zlatý volant.

Na svém kontě máte více jak tři sta padesát závodů. Jaké byly zásadními milníky ve vaší bohaté kariéře?
Prvním zlomem byla sezóna 1998, kdy se mi podařilo získal první titul mistra České republiky v divizi D3A – 1600 v té době početné a kvalitně obsazené kategorii. Zároveň jsem vyhrál před domácím publikem v Nové Pace první závod mistrovství Evropy, na což se rozhodně nezapomíná. Bylo to úžasné povzbuzení. Zlomovým bodem pro mě bylo vyhrát závod ME mezi evropskou elitou, naučit se vyhrávat, naučit se jet vpředu, udržet největší soupeře za sebou.

Po dalších dvou letech jste se dokázal prosadit v šestnáctistovkách poprvé i na evropský trůn.
V roce 2000 jsem získal první evropský titul a pro nás to znamenalo nejen jezdeckou kvalitu, ale také to, že náš tým dokázal postavit jednu z nejúspěšnějších bugin. Hned rok na to jsem titul obhájil a následoval další zlom – přechod do velkých bugin v roce 2002. Využili jsme techniku z šestnáctistovkové kategorie – speciál měl pouze zesílený podvozek a zvětšený objem motoru VW. V divizi 3 to bylo lehké auto s velkým potenciálem – 550 kg a 290 koní. S touto technikou mě následovali i další jezdci. Byl to perspektivní směr ke kralování lehčích závodních speciálů v královské divizi. Auto ale bylo na druhou stranu zranitelné při ataku soupeřů.

Po několika letech následoval v roce 2008 další „přestup“, tentokrát mezi cestovní vozy, tehdy nazývané Divize 1.
Postupně jsme s týmem postavili vozy Škoda Fabia tří generací (navíc další dvojkovou pro Aleše Fučíka, který s ní získal v roce 2017 titul).
Tento přestup měl dva hlavní důvody. Jednak zdravotní – měl jsem problémy s očima, a protože je autokros v buginách o prachu a kamení, potřeboval jsem si přesednout „za sklo“, pokud jsem chtěl pokračovat v kariéře. A druhý – nová výzva a prosadit se i v této kategorii.

Tady je určitě zajímavé zmínit alespoň stručně rozdíl mezi speciálem buggy a „plechovým autem“
Tak za prvé, nevěděl jsem, do čeho jdu. Plechové auto je daleko náročnější na stavbu i údržbu. Jeho provoz je dražší, navíc jsme v této kategorii výrazněji omezeni technickými předpisy. Škoda, že se vytrácí počet startujících. V minulosti byla početnější konkurence, ale důvodem jsou výše uvedené okolnosti. Podle posledních informací se zase od příštího roku začne blýskat na lepší časy – počet i kvalita se má zvýšit.

Vy jste letos, přestože jste neskončil v celkovém pořadí ME mezi prvními třemi, ale získal čtvrtou pozici, dosáhl na dvě výrazné mety. Jednak jste vybojoval jubilejní čtyřicáté vítězství v závodě ME a pak přidal i jedenačtyřicáté. Ale také jste v divizi cestovních vozů získal 29 vítězství, čímž jste se dostal na první místo společně s Helmutem Wildem.
S vozem Škoda Fabia jsme byli téměř vždy na medailové pozici, jedinou výjimku tvořil rok 2015, kdy jsem vyhrál první tři závody a suverénně vedl, poté následovala těžká, mnou nezaviněná havárie ve Francii, která mě na půl roku vyřadila ze závodní činnosti. A pak letos – stavěli jsme nový vůz, který se podařilo ke konci sezóny už „vychytat“ a dva závěrečné závody jsem vyhrál.

Vedle konstrukce vozu je důležitou součástí i pohonná jednotka závodního speciálu.
Měl jsem vždycky štěstí na kvalitní motoráře – Honzu Veselého, pak Zdeňka Sekyrku, který motor VW dotáhl až do absolutní špičky. A nyní pana Mike Callaghana. Pro mě je to absolutní motorářská špička a z každého našeho úspěchu má obrovskou radost – má velký podíl na tom, kam jsme se postupně dostali.

A pak je tu tým mechaniků, který se samozřejmě částečně obměnil, ale bez něhož by to také nešlo.
Dlouhodobě se na přípravě vozů podílejí Jiří Vojtíšek, Michal Kaprál, Miroslav Pittner, Lukáš Šrajer, nedávno ještě i Ladislav Brumlich, Jaroslav Kozák a Vladimír Strauss. Veškeré úspěchy jsou výsledkem týmové práce. Velké poděkování patří rovněž všem sponzorům a spolupracovníkům, kteří mě celou dlouhou kariéru provázeli a provázejí – bez nich bych nikdy na zmíněné výsledky nedosáhl. A nesmím zapomenout ani na nejbližší – především rodinu. Žít se závodníkem je velice obtížné. Ztratil jsem určitě normální, běžný život. Ale nelituji, stálo to za to.
V lužanské dílně již všechno směruje k sezóně 2018. V ní bude chtít Václav Fejfar opět zaútočit na evropský titul, protože Škoda Fabia první i druhé řady v jeho rukách už titul získala, ale na ten trojkový zatím čeká.
Šance je o to vyšší, že do seriálu závodů mistrovství Evropy se vrací po několikaleté odmlce Fejfarova oblíbená trať v lotyšské Bausce. V příštím roce se tak uskuteční deset závodů.   (pv)